Na pobřeží dne
sbírám vyplavené kosti včel
plástve masa, stíny medu, světy hlíny
aby bylo mě kam pohřbít
jako by kdosi sel
tam na dně hrobu obejmem se
na kolenou políbím tě
na tváře Magdaleny
a ty za vdovu oblečena do příboje
tam na náhrobek píšeš mi:
voníš jako černá růže u nohou
přines dětský vlas a pomodli se za psy
ty s tělem mlhy, který býváš bílý
a potom teprv můžem zemřít
tak jako jsme žili.
I tak jako jsme živí
v jablcích a s červy
odkládáme hladiny
k jiným šatům
a rty písku
se propadají s bezvětřím
k pláči
na pobřeží dne
dýchám
ještě mám proč
i když to nevím
|