Již zdálky jsem je viděl. Dvě mladé ženy, každá před sebou tlačíc kolečkovou rakev se svým mrtvým dítětem. Šel jsem jim naproti, museli jsme se minout. Když se tak stalo, zaslechl jsem úryvek jejich rozhovoru. Menší žena, z této dvojice, právě popisovala novou plísničku, která nedávno vyrašila jejímu mrtvému robátku na prdýlce. Druhá žena, z této dvojice, očividně záviděla. A to i přesto, že její kolečková rakev byla čerstvě nalakovaná, a její děťátko mělo nově zamáčknuté oči.  Opět jsem se musel podivit v jakém to závistivém světě žiji a šouravým krokem jsem dál pokračoval v mé cestě.