Stín ráno je chladný

kam padá je zima

nehoří žádný

a listí líná.

Hodiny stojí

obličej ke zdi

rány se hojí

ty nové nebdí.

Zoraný obzor

a měsíční srpek

to času fosfor

vzplál jako smutek

Že trápí nás jaro

jak bolavé kosti

jež co na nich spalo

víc nechtějí snésti.

Jak stébla trávy

se nahoru pneme

v poli jsme slávy

stvoly nalomené.