|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Byla jedna z nás
po marném prodlení
nedobrovolného přátelství
na život a na smrt
slyší vzduchem
letět čas
bezpečnostní pás
uvolněný vlaje
podél jejího těla
náhled do minulosti
a nitro trne
cítí svobodu,
cítí bolest.
Na jazyku vnímá
trpkou chuť
opojnou jak
Pálavská vína.
Mění její osud.
Pořád bude jedna z nás.
Osudem
údělem
posláním.
Z cesty mezi poli
kde pěšiny prachem
nehybně se nadýmají.
Boží muka a
černý Kristus.
Solar plexus
středem vede
bílá lilie.
Kdo je vinnen
neunikne trestu
s cejchem ne čele
zničil v sobě čest
duše, kterou napřed
poslal do Ráje.
!
.
Ježíš, kterému trčí z čela
rohy
-
železné obruče
z trnové náruče
která všechny hladí.
V poryvech větru
co hýbe stromy
kvílí, vyje
zpívá,
chvíli
šeptem
pak z plných plic.
Zve mne,
láká.
Nabídka,
co zavírá mi
zadní vrátka.
Až padne mlha,
soumrak k nohám,
polní cestou
se vydám....
na místo
kde tma město spolyká.
Světla v dálce
další z mnoha
zhasla
jakoby nikdy nebyla.
Nevím a
Prosím Boha
ať se neohlédnu..
...Ani nedohlédnu
...Krista volám
|
|
|
