Vždy jsem se chtěl Podívat do naší chalupy V horách v moment kdy je opuštěná Jen tak potichu tam být a nebýt Po zdi prstem obtahovat měsíční okno Oknem vrhané A poslouchat jak kamna vyhasínají Skoro jak vidina Vždy jsem chtěl vznášet se ve vzduchoprázdnu A být a nebýt stejný jako prach Který nikdy neklesne a ani neoněmí K zemi Zastavit čas tikotu kukaček Co už roky mlčí A vrůst do zdí Cítit jejich vlhkost a žloutky a Tajemství porůznu vysílaná z praskajícího rádia Ještě před válkou V rukou jej drží panna Marie tu co jsem našel Jako malej kluk Schovanou mezi prkny na půdě místo slz měla vajíčka pavouků a dnes Mléčně hledí do stráně Vždy jsem chtěl být to ticho v chalupě Když zavřeme poslední dveře a drobky na stole Stanou se vítanou svačinou myší Teplo mizí s vlnou hlasů Myší karneval Venku svítá je ráno a možná bude padat sníh Přestože je září A myši zvrací Dědová hůl se opírá o zeď okny se míhá Další den Listy jsou cokoli A chalupa mlčí a naše stopy nejsou a Nebudou Jen stádo ovcí venku bečí Je září a venku hoří vánoční svíce Osamělá chalupa v horách stává se nekonečnou A já tu jsem a nejsem
|