Jsem tuto chvíli časem

na prahu června sám

vteřiny jsou masem

dny napnou těla v rám.

Za někým bílá brázda lodi

od břehu k břehu jako vlas

za mnou tenké čáry hodin

plynou prostorami napospas. 

V kůži prachu temné kruhy

dnů, nocí, týdnů - doteky 

sněží do snu vločky tuhy

soumrak temní bezděky.  

Vařím ti polévku z hvězd

a letošních ptáčat

vypadlých do samoty měst

z hnízd šedivých vrabčat.

Nalovím v hladině

mementa ryb

v sobě mám ve hlíně

kořeny chyb.