jako zvony zní

hlasy tvého srdce

a bubny jako poplach

když sníš

za láskou

toužíš jít

měsíční krajinou

vyprahlých krás

odkrajujíc dny

s noci se krátí

tak nějak pozpátku

opadavé máky v polích

za noci nevoní

a já

rozpadlá

schoulená do klubka

zbolavělá křehkostí

sahám po naději

pro teplou noc

pro vůně máků

pro štastné chvíle v nás

pro chuť po životě!