Tak jsem se kdysi vdala.

Já snila o panu Rochesterovi

to víte, byla jsem romantická

naivní a tolik mladá.

Na jeho sny jsem se neptala

to až teď bych je ráda znala.

Vstupovala do jeho snů

egyptská kráska s boky

jako kytara, co tiše v koutě opřená

dychtivě na jeho dlaně čeká?

Byl ve snu lovec egyptských divokých kytar?

Divokých gazel, chrabrých slonic

bránících svá mláďata?

A zbyla jsem mu jenom já?

Tak se oženil. Kdoví o čem snil.

Přečkal martýria rodinných seznamování

všechny ty dědky lehce frivolní

co plácali ho po ramenou, tak už je

ta naše holka opravdu tvoje,

už jsi ulovil.

Možná při obřadu místo -ano-

chtěl říct: šmarjá josef, co tady dělám? Možná chtěl

vřískat, já nejsem žádný líbánkový maniak

nechte toho svého

zvráceného snění

kašlu vám na dary, žehličkami vás rozmělním

na prášek, co do polí rozhodím, sto chlípných

čerstvých dědků se z toho urodí, a já, poroučím se,

já se ukryji v jeskyních, jdu zkoušet znova

lovit své skvělé egyptské kytarové krásky.

Možná to tak bylo, kdoví?