O slunci

(pohádka na dobrou noc pro moje soukromé sluníčko)

Když se sluníčko probudilo, vstalo a jen tak, ve své modré košilce vyskočilo z okna a rozeběhlo se do ulic. Noc nechalo schoulenou v koutě, možná zas večer...S bambulkou na hlavě a úsměvem na rtech lítalo po vesnici a rozdávalo radost stromům, květinám a všem zvířátkům, co jich jen bylo. Po chvíli ztřeštěného pobíhání se unavilo a rozhodlo se osvěžit v potůčku, co teče za farou. Starý pan farář už byl taky vzhůru, plel zahrádku, a hned si ho všiml. Usmál se, těšil se na tu každodenní hru. Hned jak sluníčko spatřil, schoval se za starý dub, neměl to srdce ho porazit, prožil s ním už mnoho dobrého i zlého. Sluníčko zbystřilo a se smíchem jarních zvonečků se schovalo za rozpadlý plot. Když opět vyskočilo, zachytla se mu košilka za jednu laťku a natrhla. Sluníčko se tomu jen zasmálo a běželo dál po cestě, schovávalo se za co se dalo, za chrpu, za břízku, za kamínek na cestě.......A farář stále stál za stromem a neustále vykukoval hned z jedné, hned z druhé strany. To už bylo sluníčko u potůčku. Radostně zabořilo ruce do chladivé vody a opláchlo si obličej. Farář věděl, že tím hra končí, teď ho nesměl rušit, a tak si šel zas po své práci. Sluníčko se vydalo na svou každodenní pouť. Má moc krásnou práci a miluje ji. Celý den běhá kolem světa a pozoruje, co se kde děje, aby bylo v obraze.Třeba jak v Egyptě zase okradli jednoho turistu, v Anglii rozkvetla růže, co vypěstoval muž pro svou ženu (Tvojí kráse se nevyrovná, miláčku), jak se někde uprostřed Antarktidy vločky vracejí z oběda, jak v umyvadle španělské tanečnice flamenga pláčou odhozené vrásky po tom starém obličeji, který odešel, a jak se na Sahaře narodil malý nemotorný velbloud. Ještě chvíli natahuje den na skřipec a pak se vrátí domů plné dojmů a skvělé nálady.

Cestou sebere košilku i s čepičkou, které odhodilo někde u 22 rovnoběžky a už se těší na pohádku, co mu bude vyprávět maminka, která jistě doma vaří krupicovou kaši. Ta vůně je cítit po celé vesnici a vábí sluníčko svým teplem a pohodou, která září z celé chalupy. Najednou se cítí unavené a ospalé. Sní tu nejlepší kaši na světě, poslechne si pohádku o strašidle a usne se šťastným a mírumilovným úsměvem na rtech : To jsem si zase užilo světa.