Slunce zapadalo do bodu
tvořeného snem Měsíce
spěchali kamsi ti lidé
v lehkém mžení
a stejně všechny jejich stopy
vedly k bezdomovci
jež pohřben v hrobu svého těla
vrostl ve strach a žilami se dotýkal ulic
neuviděl jsem rozdíl
mezi jeho a Kristovým srdcem
a šedé pole na předměstí
se zavlnilo jako tvář
mladá holka na lavičce
se učila kouřit
zakašlala jako otrávený pes
a Praha se nepohnula
ani pták nepoodlétl
sanitní vůz blikal do tmy
a kdosi již nestál ani za sirénu
natož aby někdo otočil hlavou k jeho tichu
zatoužil jsem uvidět zemi
snědou a černou jako plíseň pod nehty
zavřel jsem oči a ucítil
vůni prachu rozvířenou deštěm
i v jiném městě
jsme stejní když hledáme trochu tmy
kterou ještě nezbarvily neony
a v ní my se klaníme
malým prostorům
pak jsem si stoupl a odešel
servírka se zatvářila otráveně
když za mnou zastrčila zpět židli
jakoby nevěděla
že to mohlo být skutečně
| 
