VŽDYŤ VÍŠ

Do čerstvého sněhu napadaly stopy

Tvých kroků

Ke mně se vzdalujících

Tvou ladnou chůzí

Trochu uspěchané ženy

Sice jsi plakala

Ale já myslel

Že to jen vítr

Hraje si

V zahradách

Myslel jsem

Že to přejde

Taky jsem plakal

Bořil do Tebe tvář

Jako do roztátého mechu

Myslel jsem si, že jsi mech

S důvěrou

Do Tebe jsem vtékal

A ty jsi zatím

Byla voda stejně jako já

Potřebovala jsi střechu

Pod kterou ukrýt by ses mohla pod okap

Já zatím klidně vykrádal Tě z břehů

Ne jako silný, zdravý, jen trochu hrubší chlap

Jako malé, paličaté dítě

Promiň

Odpusť, jestli můžeš

Já…

Odpusť