je ticho před bouří
slyším jen vysoký jekot ptáků
co se slétají stále níž a níž
... k nám
jsem asi poslední člověk v ulicích
jdu po vyznačených chodnících
co čekají bombardování
... neslyšných tělostřelců
je cítit vlhko
překračuju několik zákopů
a vycházím z jednosměrek
ve slepých uličkách
po hmatu poznávám .... tady už jsem byl
odkryl jsem peřiny masových hrobů
vytáhl lebky
a i bez Hamleta znovu zakopal
položil květiny a šel dál
zvykl jsem si
že stále něco ztrácím
a když najdu ... osud prozradím
je ticho před bouří
a chlapci na trakařích
vozí dívky po stejných cestách
... které procházím i Já
jen se tak mihnu kolem skel
co kdysi odrážel
a dnes jen žehnají
půjdu svou cestou ... ( není kam? )
mám sebou přezuvky
svačinu
zavírací nůž
to abych rozdělit se mohl
s němým pocestným
a čistou nohou
přespat na louce
tiše se otočím na bok
z očí setřu déšť
je ticho před bouří
... a já odcházím
po stále stejných chodnících
k VÁM
|