|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Jak se mi v Budapešti povedl husarský kousek Autor: kestrel (Občasný) - publikováno 7.9.2011 (10:15:16)
|
| |
Jednoho pošmourného odpoledne když jsem uzrával v Hospůdce nad Viktorkou to přišlo!Zpočátku to bylo takové lechtání nepokojným orlím pírkem na jazyku. Vzápětí se však proměnilo v chuť na originál Barack pálinku, která mi onehdy v Maďarsku neuvěřitelně chutnala a pokud je mi známo je k mání pouze tam. Nikde v českých kořalných sadech jsem její lahve s obrázkem husara a broskve kvést nenašel. Nicméně ono lechtání se stalo předzvěstí plánu a plán skutkem. Za čtyři dny časně ráno jsem vybaven objemným batohem vystoupil na Budapeštském nádraží Kelety. Předvánoční Budapešt se leskla výzdobou jako vypjatá hrud medailemi a centrální třída Rakoczy mě přívětivě objala. V nejbližší veřejné jídelně jsem posnídal hustou rybí polévku a vydal se rovnou za nosem. Plán byl jasný: obhlédnout památky ,trochu si zahýřit, pak natankovat batoh a hurá na nádraží. Ale jako vždy se přihodilo něco nečekaného. Večer ve vagonu metra náhle tlampač nad mou hlavou zachrchlal a já zaslechl cosi jako kelety a budvar. Ha! Kelety je název nádraží! Nekompromisně jsem se začal prodírat ke dveřím které se již zavírali. Stihl jsem se ještě vysunout ven. Ale pic kozu do vazu pytlem meruněk! Moje bota zůstala sevřena v čelistech. Lup! Trhl jsem prudce nohou jako zaseknutou šavlí. Dveře zacvakli a moje bota pokračovala dál v cestě beze mě. Já zůstal s jednou nohou v ponožce na nástupišti metra. A ještě k tomu v prosinci uprostřed Budapešti. A co teď? Připadal jsem si jako husar vyhozený ze sedla, maďarsky umím totiž zřetelně vyslovit pouze ször (pivo) a Barack pálinka. Obklopen podezřívavými pohledy jsem odhodlaně vyrazil hledat nějaký dispečink. Když jsem tam ukázal na svoji bosou nohu a posunkem naznačil pohyb zavíraných dveří první reakcí byl více než upřímný smích. Půvabná dispečerka cosi zabrebentila do mikrofonu a nabídla mi židli včetně horkého čaje (o hlt pálinky jsem se raději neodvážil požádat). A čekalo se. Asi po půl hodině mi spadl kámen ze srdce až se na Dunaji udělalo tsunami. Vešel totiž zřízenec s mojí botou v ruce. Řádně obut jsem tedy opět bujaře vyskotačil do ulic. Ještě jsem stihnul vypít čtyři szöry (piva) a celkem v klidu nasednout do expresního hospodovlaku směr Bořivojka. I přes ten husarský kousek s botou musím konstatovat že moje Budapešťská mise dopadla víc než na výbornou. V lednici mám pět litrů Barack pálinky a navíc jsem se přiučil cizímu jazyku. Velmi dobře teď vím jak se řekne maďarsky bota a dveře.
|
|
|