Miroslav Langer (Občasný)

Anebo takhle:

"Usadí se ke stolu a jedí.

Dívají se do svého talíře.

Pomalu se přešourají ke stromku.

Rozbalují dárky, krásné, bohaté nadílky.

A těší se, až je ukážou ostatním, až se pochlubí, a oni jim budou závidět, že toho mají tolik.

A přesto jsou si jistí, že jim nikdo závidět nebude. Co také? Pantofle, oříšek, jablko...?

Ale jděte. K čemu jim to je, když jsou sami!!"

To mě napadlo, když jsem četl to Tvé. Napsala jsi to dobře.