nezdravé
I.
až vytrhneš všechny zbytky kůže
jako bolavé zuby
budu volná
II.
až vytrhneš vše co lze nahmatat a
polknout
co budeš ze mě mít ?
III.
pokrývka ze které vstala
od rána vzdychá,
vydechuje zatlačený pláč
když dotýkáš se
nezáleží na tom které
z nás ?
IV.
kterou z nás miluješ
tu odřenou, s modřinami v očích
co stále visí na vlásku
a občas chce ho přetrhnout
nebo herečku která každý den
léhá vedle tebe, do očí rozvěsí si
kulisy abys věřil
a s každým setměním
rozhrnuje oponu od jeviště
doufání
I.
Když jsem opilá,
nedokážu se už tolik přetvařovat
řekla a nalámala chodník,
lhostejně upustila ruce
a její kroky
jako by přecházely v pláč.
jako by pod rukama nepřibývala země
přestože půda tolikrát rozrytá
připomíná tebe, klíčí zlomek úsměvu, ty oči které zdají se být jiné
II.
nechci už nic, jen znovu se dívat skrz
tebe
protože zdi byly najednou průhledné a podlaha v metru světlejší,
a
postavy, strachy, jak pohledem z výšky
malé
jen
vystoupit ze své kostěné schránky,
z podloubí zalepené ze stran nemocí
--- už léta jsou v nehybnosti
až řekneš: vidím tě
z morku kostí vyrostou blouznivé tepny
upletou most a spojí
všechny břehy ve mně
|