Je mnoho knih o mystice, ovšem vlastně všechny mají určité nedostatky, kteým by se chtěla tato kniha vyhnout, aby byla co nejpravdivější. Mystika není žádné náboženské dogma, ani něco mýtického, nedostupného, pohádkového, romantického. Jakýsi útěk či útočiště před zlým světem, nějaká forma selanky, krajina našich přání. Kdepak!
Na rovinu řečeno, je mystika těžké, bolavé a dlouhodobé učení a nejde s tím nic dělat. Jen ho více či méně kvalitně přijmout. Žádní skuteční mystikové to neměli jinak, viz Kristus.
Učení má svou hlubokou logiku, problém je jen v tom, že ji nikdo nechce slyšet. Proto bylo mystiků vždy málo. Pro větší srozumitelnost problematiku naznačím na příkladu:
Představte si, jak by se asi cítil prostý vesničan, který by náhle vstoupil do nekonečného počtu nekonečných vznešených sálů nekonečného Zámku s dokonalou výzdobou fraktály, znaky obrovské Moci a Dokonalosti. Jistě by byl ohromen tou nevídanou Krásou, lidem zcela neznánou. Na jedné straně by rád zůstal, na druhé má sklon utéci zpět do chýše, kterou tak dobře zná, protože se ho na Zámku zmocňuje velký strach z Neznémého, podivného.
Tam nechápe skoro nic, jen trochu vidí, že se odtud řídí osud všeho a všech, a to mu vyráží dech. Mnoho lidí pak uteče do své chýše a snaží se ze všech sil na Zámek zapomenout.
Pokud alespoň trochu přijme život na Zámku, je již mystikem. Je mu jasné, že to byla velká pocta pro něj, protože sem zjevně nepatří, protože nekonečný a věčný Zámek není místo pro smrtelníky. Spoustu toho nechápe a co pochopí, to po exkurzi ihned zapomene. Ono se to ani zapamatovat nedá!
Pokud se po dalších, podobných exkurzích rozhodne Tam odejít a zcela změnit svůj osud, nemá vyhráno. Není mu hned jasné, že to vůbec nebude snadné. Přitom je to zcala pochopitelné. Exkurze není přece trvalý pobyt. Naivně si myslel, že bude stále prodlužovat pobyt na Zámku, až tam zůstane nadobro, ale to je naivní představa.
Musí se zcela změnit, a to zejména vnitřně. Pobyt na Zámku má svá pravidla.
Očista chování je jen jeden z mnoha problematických bodů. Hlavní je ale duchovní transformace, která však probíhá spíše skytě. Musí se toho také hodně naučit, pochopit všechny souvislosti. To vše trvá desetiletí a stojí moc sil.
Uvědomuje si rozpor mezi občasným pobytem na Zámku a denním životem v chýši. Jak ubohý jeho život byl. Rád by nadobro odešel, ale pro pobyt na Zámku nemá schopnosti a dlouho nebude mít. Je to nepříjemně bolestivé poznání pochopit, že bude muset dlouho žít mezi světy a nepatřit ani do jednoho. O tom psali všichni mystikové.
Na Zámek se naplno dostane až v příštích životech, a to ještě ne moc vysoko v zámecké hierarchii. Je to zkrátka dlouhá cesta a nedá se s tím nic dělat. Musí si vše zasloužit, o tom je mystika. Říci – zde na Zámku se mi líbí, proto tady zůstanu, prostě nelze. Stát se šlechticem není jen tak, a získat Zámek jako trvalé bydliště už teprve ne. Desetiletí, ba celé životy to trvá, než se naplní míra nutná pro změnu. Řeči o okamžitém osvícení jsou jen dětinské pohádky.
Jeho zásluhy ovšem nebudete určovat ani vyhodnocovat žádný člověk, ale Bůh podle zákonů, jež si sám určil a které zná jen On. Neustále Sebepoznání u všech podněcuje, vyhodnocuje a zaznamenává.
Proto je nutné s Ním umět komunikovat, abychom se dozvěděli co je potřeba udělat a nepokoušeli se to sami vymyslet podle svých třeba i dobře míněných představ. Už samotná komunikace s Ním je velkou zásluhou, protože bez osobního vztahu k skutečnému Bohu je duchovnost jen romantickou hříčkou ega.
|