Ztichlá zahrada
stojíme sami dva uprostřed zahrady
mrazivý den plný mlhy
jabloně se krášlí bílou
jinovatkou
poslední listy se dávno snesly
k zemi
stromy jsou zplanělé
nečesané, neřezané
větve se vzpínají k nebi
jako když hrozí slunci
to překvapené, že o něj nikdo
nestojí
za mlhou vytváří jen nesmělý
obrys
zklamané
nezvyklé prohrávat
v nose se lepí mrazivý
vzduch
jako by ti bránil se nadechnout
stojíme tam dál tváří proti
sobě
neteční a bez pohybu
ticho k zalknutí
navěky jsme zkameněli
---------------------------------------
| 
