Očistec

Marně tu zápasíš o duši člověče,

marně se bráníš, kaješ a zaklínáš,

tvé srdce je vyprahlý pramen kde vody neteče,

cože ty to místo zde vážně nepoznáš?

Milovals jen sám sebe, a tu svoji pýchu,

na své duši nechals zlobu se klidně pást,

z chleba svého druhým nedal ani tu skývu,

a srdce jiných ty odvážil ses drze krást.

Marně zaklínáš boha, dovoláváš se jeho lásky,

on zde není, tady vládne temnota a strach,

já nasadím tvým očím dvě temné pásky,

a tvá ústa budou jísti jen rozvýřený prach.

Jsem princ kraje kde vládne pouze stesk a noc,

dohlížím na očistu duší, aby dostali zpět záři svou,

zde v očistci poznáš jak velká je má moc,

můj kraj opustíš, až duše tvá ozdobí se novotou.