|
Odpolední kuchyňský stůl
Hořčice mi stoupá do nosu...
Verše jak uvadlé květy lotosu
přinesly nádech patosu…
Sedím za kuchyňským stolem
sama
uprostřed sýra s hořčicí.
Ani ta varná konvice od protější linky
se na mě neohlédne.
Snad jen vidlička
jejíž mroží knír z kečupu
pamatuje dávné časy
s nadějí pozvedá zrak.
Kol procházející mladík
vrhne do okna významný pohled
ale já stále klopím zrak
na čerstvě natřený sýr s hořčicí.
Můj přítel rozvaluje se přitom líně
na měkoučkém kanapi v obýváku
a ani jedinou myšlenkou neodbočí
od lákadel Vladimíra,
ani jedinou myšlenkou nezabloudí
k odpolednímu kuchyňskému stolu.
Spánek mě pomalu unáší
opuštěnu
k nejistému cíli...
| 
