není pomoci hýčkají si svůj těžký úděl
utrpeníčka nevyřešená pohřbívají až v bakchanální nudě
toť žírná půda pro poklesky všechněh převah
naladit si svůj splínek zpříma do růžova kde nic tu nic neva
jsou vytuněné smrtky jimž smutek nijak nenaříká
kdež unavené čtvrtky jimž jejich svůdné energie nahazuje jen klika
a cosi točí zemí a někteří si myslí že točí jakýs kdosi
netočí se samo točí se jen účast společenské rosy
svedení svědci spílají světcům spoustevnělým
daleko od světa koprní údiv nad zjevností pravd
skládajících se z množin úprav a polopravd
láska se potácí pod i nad povely
ubývá možného nemám víc než vlastní gesto mávdu
že není smysl -máš pravdu- ale já chci žít -cestou- podle svého
|