Narozena? Ano! Aneb dělali to asi všichni …

     Všední den, jako každý jiný, mě zavál do první třídy, sjíždíme výtahem, ulice chladná, dveře se pomalu zavírají, proužek tepla se zúžuje, až zcela zmizel, ale už jsou tady všechny vystrašené děti s rodiči, pláčou, stateční drží zuby, soudružka učitelka prý na nás bude hodná, na konci roku čistíme zdi starou kůrou chleba, zůstal mi jen notýsek s poznámkami (jí ve vyučování, dlube do souseda, nenaučila se báseň míru Leť naše holubičko bílá a potěš všechny domovy), v rozhlasu říkali, že pionýři půjdou do ZOO, mně se chce za zvířátky, a tak jsem se dala k jiskrám - toť slibná politická kariéra - jmenovali jsme se Poštolky, před revolucí to věšíme na hák, "vy ptáci jedni zkurvení", křičí ambiciózní Iva z POSSM, co naplat, když komouši sežrali banány, každoročně o Vánocích stojíme dlouhé fronty, ve kterých se vystřídá celý barák, toužím se stát učitelkou, lepší je presidentka, v horším případě paní presidentová, ale Husák je hnusák, na dívčích záchodech se dějou věci: takové osvětové seance o tom, jak se dělají děti, vůbec nechápu, představa, že otec má ještě jednu různě velkou nožičku a tu strká do mé matky - a ona to chce taky - fuj, je to hnus, nemohu uvěřit, že jsou taková prasata, dělali to asi všichni, pan ředitel, soudružka učitelka, všichni se svlékají do naha a vůbec se nestydí, ptám se maminky, jak to vlastně je a brečím, protože její odpověď je vyhýbavá, brečím, protože jsem výsledkem toho podivného aktu a jednou v životě to snad budu muset dělat taky, ale s kým, když ve třídě máme takové blbce; široké báby dávají malé porce buchtiček, aby uživily svou rodinu, podle množství odložených plecháčů soudím, že kuchaři mají velmi rozvětvenou famílii, zadky jak almary, v jiných případech nemá cenu plýtvat cestu ze školní družiny do jídelny a zpět, většinou bliju před jídelnou, a tak odháním případné zájemce o oběd, v umývárně neteče voda, jen kdyby nebyl za týden rodičák, pětky z matyky dopisuji do žakajdy,  mám největší prsa ve třídě, kluci si chcou šáhnout, Petr o velké přestávce, Michal po škole za výměníkem, chodíme tam tajně kouřit, sousedovic caparti si ukazujou banány, první kluk mi píše básně, ale má v nich hrubky, desátý mě děsně žere, ale já mu hned nedám  - jen ať si pěkně počká, takoví pitomci rodiče (matka nechápe, že mám dělo z komplexů, čili z chemických vzorečků), a já chudák, po kom má sebrat rozum, za týden matura, venku hezky, nechci šprtat, okno zakryju dekou - a už mám škaredě.