Sbohem pane Václave Havle

Smutný to nastal čas, temný to nastal čas,

černý závoj zahalil tu krásnou českou zem,

dohořela svíce, už neuslyšeti více jeho moudrý hlas,

on odebral se navždy spáti svůj věčný sen.

Byl bojovníkem moudra, byl zastáncem té pravé pravdy,

stal se jejich pevným, silným, nedobytným to pilířem,

a i když někteří okolo něj podváděli, kradli,

on bojoval dál, zůstal věrným, čistým rytířem.

Zvuk jeho jména překročil smělě všechny státní hranice,

byl ozdobou, a rytířem slavné to české země,

lid měl ho rád, oddaně se mu klaníce,

i on miloval ho, zacházejíce s ním spravedlivě, jemně.

A dnes lid pro rytíře svého teskně pláče,

i andělé naladili přesmutečný, bolestný to chór,

už i zvon na Svatovítské katedrále slzami je zmáčen,

otřásli se smutkem i vrcholky statných, českých hor.

Drahý pane Václave, smutek trápí váš český lid,

avšak jméno Vaše tu bude s námi věky žít,

ze srdce přejem Vaší duší krásný, požehnaný klid,

a prosíme, nechte si tam nahoře o nás někdy snít.

Sbohem pane Václave Havle.