Dimitri,
Mráz a Lovec sedí u ohně nedaleko silnice. Jsou chráněni sutinami zdiva a
železobetonovými deskami, které tu byli už odjakživa. Vítr si hrál
s větvemi stromů, bylo ticho, takové to nehezké ticho, kdy nevíte, co bude
dál a nejraději byste to ani nechtěli vědět. Zem je promáčená od včerejší
spršky deště. Celý den pršelo, hodně pršelo a tak jsou po celém vrakovišti
kaluže jak rybníky.
Všichni tři
jedli maso z konzervy a přikusovali kus chleba. Dimitri a Mráz sedí vedle
sebe a lovec na druhé straně ohniště. I tak je vidět, že je vyšší než oni.
„Ty lovče,
jak to vlastně s tebou je? Někteří říkají, že jsi byl voják a jiní, že jsi
mutant.“ utřel si pusu Mráz a podíval se na něho přes šlehající plameny, které
rudě žhnuly. Trochu se přikrčil, aby mu
viděl do tváře.
Nikdo nikdy neviděl Lovcovu tvář. Kapuci má
hodně spadlou do tváře, když nejí, pusu má zakrytou černým šátkem a na očích má
stále vojenské brýle, takové ty, co vypadají jak potápěčské, ale tyhle mají
černé skla. Lovec je něco jako žoldák, s každým vychází dobře, je skoro
jak neutrál, ale drží se od armády. Včera přišel od brány. Na sobě měl dlouhý,
hnědý, nepromokavý kabát, který má až po kotníky. Ze vnitř kabátu má několik
vrhacích nožů a u pasu má zastrčenou neznámou malorážku, kterou tady nemá nikdo
jiný. Optika, dlouhý zásobník. Zbraň má dobrých třicet centimetrů a je na
náboje ráže pětačtyřicet.
Lovec mlčel. Prázdnou
konzervu hodil do zrezivělého sudu, vzal batoh a vyndal z něho červené složky s
nápisem X-18 (X-rew). Hodil je po Mrázovi. Ten rozevřel desky a na ně mu
přistálo PDA.
„Tak si čti,
máš možnost se dozvědět o mně víc."podíval se na něho Lovec přes své tmavé
brýle.
„Jsem tu už
devět let. Devět let žiju tady, nic nemám, tohle je můj domov.“
„Počkej.
První expedice, které se dostali, až sem, byli v roce 2011. Devět let?
Nějak moc nemyslíš.“
„Byla to
tajná expedice, šli jsme, spíš letěli, přímo do X-18. Bylo nás deset, tři vědci
a sedm vojáků. Měli jsme získat data z laboratoře X-18. Prodloužil jsem
lhůtu a zkoušel…“
„X-rew.“
Podíval se na něho Mráz. Lovec kývl a Mráz znovu sklonil oči k papírům
v deskách.
„Pusť
záznamy z roku 2006 lokace – Laboratoř X-18. Dozvíš se vše.“ PDA se
rozeznělo.
XXX
Jméno:
Vasilievič Gorbakov
Frakce:
Armáda - Vědci
Místo
zápisu: Laboratoř X-18
Datum/čas:
26. 7. 2006 14:15
Vedu tajnou
misi se záměrem dostat se do laboratoře X-18. Před třemi měsíci podruhé vybuchl
čtvrtý reaktor. Mise má cíl najít tajné dokumenty v laboratoři, které pochází
z prvních, tajných testů. K laboratoři jsme se dostali jen díky
helikoptéře a nejnovějším protiradiačním oblekům. Zóna je velmi nebezpečná a
nikdo se do ní zatím nepokusil vniknout. Pomáhá nám několik vojáků, kteří jdou
před námi a čistí místnosti a chodby. Odebíráme vzorky od mrtvol mutantů.
Tvorové, kteří byli silně zasaženi radiací, ale zatím to jsou jen naše
spekulace.
XXX
Jméno: Vasilievič Gorbakov
Frakce: Armáda - Vědci
Místo zápisu: Laboratoř X-18
Datum/čas: 26. 7. 2006 16:58
Dostali jsme se do posledních pater laboratoře a zdá se být vyčištěná.
Našli jsme zde několik dokumentů a zmrzlé tvory, které jsem ještě v životě
nikdy neviděl. V dokumentech se píše o nějaké protilátce. Dostal jsem povolení
zůstat tu s týmem déle a pokusit se o X-rewu zjistit více. Povedlo se nám
zapojit náš záložny generátor. Máme tu dostatek elektřiny tak na šest měsíců.
Podařilo se nám v laboratoři vyčistit vzduch. Není nutné mít dýchací přístroje.
XXX
Jméno:
Vasilievič Gorbakov
Frakce:
Armáda - Vědci
Místo
zápisu: Laboratoř X-18
Datum/čas:
30. 9. 2006 19:22
Prováděné
testy na subjektech tři a čtyři, proběhli neúspěšně. Subjekty se začaly chovat nepředvídatelně.
Začali se sami poškozovat. Z pusy jim vytékala pěna smíchaná s krví. Oči jim
zčernaly. Subjekt pět okamžitě zemřel na zástavu. Subjekt šest se zdá být pozitivní.
Nechová se agresivně, nejeví žádné následky radiace. Nejspíš to máme.
Testy
probíhaly následovně:
1.
infikovali jsme
silnou radiací šest subjektů. Zvířat.
2.
Provedli jsme šest
různých typů X-rewu a vpíchli jsme jim padesát mililitrů.
Závěrem
chci podotknout, že jsme nejspíš objevili nový lék na radiaci.
XXX
Jméno:
Vasilievič Gorbakov
Frakce:
Armáda - Vědci
Místo
zápisu: Laboratoř X-18
Datum/čas:
25. 10. 2006 13:00
Něco se
děje. Subjekty se začínají chovat divně. Elektřina začíná vypadávat, ale
generátor má být funkční ještě dva měsíce. Zem se otřásá. Toto jsem ještě
nezaznamenal. Seismograf udává neuvěřitelné hodnoty.
XXX
Obloha se
ztemnila. Dva z Gorbakových lidí, kteří hlídali vchod do laboratoře, vyšli před
budovu. Čtyřpatrová, oprýskaná, bez oken. Stejně tak to vypadalo s každým
barákem v zóně. Oprýskané, některé bez střech.
"Maljakove,
co se to děje?" vyhrkl přes protiradiační oblek Sarnakov a snažil se
přeřvat ten divný zvuk. Znal ho ze sci-fi filmů, když vybuchovalo nějaké
vesmírné palivo, jádro, kterým bylo poháněno, nasávalo okolí a rozpínalo se,
poté explodovalo. Ale tentokrát mu to nedošlo.
Půda se jim
pod nohama otřásala. Malátně došli k bráně. Silný vítr, který směřoval do
středu zóny, trhal větve a vyvrátil jedno křídlo od vrat.
"Ten
zvuk jde od továrny."
"Myslíš,
že je něco s jádrem?"
"Já nevím."
rozhodil rukama Maljakov a dodal, " musíme se vrátit a říct to
Gorbakovovi."
Oba se
otočili a dobelhali se ke dveřím v suterénu budovy. Maljakov zadal přístupový
kód a dveře cvakly. Hluk, otřesy i vítr rázem utichl.
„Co…“ pokusil
se promluvit Sarnakov, ale Maljakov naznačil, aby byl zticha. Panty byly už
trochu zarezlé a tak dveře šli ztěžka otevřít. Trošku dveře pootevřeli, že by
se tam vešla noha, ale odhodila je silná radiační emise, která dosahovala skoro
tisíc radů. Obleky jim moc nepomohly. Radiace se dostala přes ně. Začalo se jim
dělat špatně, lapali po dechu a zvraceli. Měli poleptanou sliznici a začali se
dusit. Rozežíralo je to zevnitř. Část emise se dostala do laboratoře a jak se
Maljakov hroutil k zemi, opřel se o dveře a ty se zavřely.
Vasilievič
se začal hroutit, spadl na zem vedle stolu, lapaje po dechu a druhou rukou
nahmatával X-rew, který byl v injekční stříkačce. Má ji. Našponoval krk a
injekci si zabodl do tepny. Všechen obsah se mu vmísil do krve a rychle se mu
rozproudil tělem. Nadechl se, začalo se mu dýchat lépe, ale bolestně se kroutil
do nelidských poloh. Začali mu praskat kosti, lebka se mu nepatrně zvětšila.
Zuby mu vyskákaly z dásní a objevila se dvojitá řada špičáků. Svaly se mu začaly
zvětšovat, ne to se mu zvětšil hrudní koš, plíce a srdce. Celé tělo mu zesílilo
a nohy se mu zvětšily. Ta děsivá bolest mu vklouzala do morku kostí. Upadl do
bezvědomí.
XXX
Jméno:
Vasilievič Gorbakov
Frakce:
Místo
zápisu: Laboratoř X-18
Datum/čas: 28.10
2006 09:26
Před malou
chvílí jsem se probral, jsem sám v celé laboratoři a v hlavě mi stále hučí.
Probral jsem se v roztrhaném obleku. Nic si nepamatuju, akorát, jak jsem si
píchl injekci do krku. Sakra ten X-rew
měl nějaké divné účinky. Podíval jsem se do zrcadla, co bylo v jedné ze skříněk.
Tohle nejsem já. Já neměl černé oči. Chybí mi bělmo. Celé černé oči! Sakra co
se to se mnou stalo? Nemám vlasy, fousy, obočí, ani své vlastní zuby, ale jen
dvě řady špičáků, jak nějaký zvíře. Nedokážu popsat ten pocit, ale jsem o něco
silnější. Musím si najít nějaké oblečení. Našel jsem akorát zbytky kostí, které
nejspíš patří vojákům, kteří tu s námi byli. Nemůžu najít Maljakova se
Sarnakovem. Dveře jsou zamčeny, potřebuji heslo, musím pryč.
XXX
Dimitri a
Mráz na něho pohlédli. Sundal si kapuci. Holá lebka, která byla o něco větší,
se leskla v záři plamenů. Pusu měl zavřenou, radši. Sundal si brýle a
otevřel oči.
„No do
prdele.“ vyhrkl Dimitri a zakuckal se. „Jak vidíš?“
„Normálně a
nepotřebuji noční vidění jako vy.“
„Takže ses
stal nechtěně mutantem, aby sis zachránil krk.“ podíval se do papírů Mráz.
Lovec
přikývl a dojedl kus chleba, který si opekl.
„Co se stalo
s těma dvěma?“ Podíval se na něho
Mráz.
„Našel jsem je
přede dveřmi. Obleky jim byly k ničemu.“
Poté vstal a šel směrem k parkovišti.
„Kam jdeš?“
pohlédli za ním a zavolali.
„Do krytu.
Za chvíli tu je emise.“ Ozval se ze tmy Lovcův hlas.
| 
