Hned po probuzení si všechno znovu uvědomil… Všechny ty dojmy a pocity… A zjistil, že je úplně zpocený, zjevně strachem. Z toho, co bylo, nebo z toho, co bude. Anebo z toho, co by ještě bylo mohlo být. Byl přece vždycky hrozně opatrný a nikomu se nesvěřoval, ani manželce. Ale nakonec mu na to stejně přišli, parchanti. Jeho úskoční protivníci ho nechali dlouhou dobu sledovat a odposlouchávat. Takže na něj všechno prasklo. Byly toho plné noviny a televizní reportéři ho začali pronásledovat na každém kroku. Na vládních zasedáních, v parlamentních schůzích a v internetových diskuzích se jeho jméno skloňovalo ve všech pádech, včetně pátého. K ničemu se nepřiznal, ale nebylo mu to nic platné. Stal se černou ovcí, která to měla odnést za celé hanebné stádo. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Vyloučili ho z poslaneckého klubu a posléze i ze strany a odebrali mu poslaneckou imunitu. Zbavili ho doktorského titulu, který rovněž získal nečestným způsobem, a prezidentskou kandidaturu byl také nucen stáhnout. Jeho žena požádala o rozvod a začala se s ním soudit o majetek, obě milenky se na něj vykašlaly a vlastní děti se mu začaly vyhýbat. Známí a sousedé ho přestali zdravit a samozřejmě ho začala vyšetřovat policie – a bylo jisté, že ho soud nemine. Dávat někomu úplatek už nemělo smysl – tím by si jen přitížil. Byl prostě konec. Skončil. A nyní, po téměř bezesné noci, mu to všechno pomalu znovu docházelo. Všechny jeho skutky, jeho vina a vědomí, že přijde trest. A najednou mu to došlo úplně. Trest? Žádný trest!! Vždyť se mu to všechno jenom zdálo…