|
Mezi krami
Dál proplouvám mezi krami,
Nemám sílu hledět zpět.
Nechci čekat na ty vrány,
Co hodlají sem přiletět.
Zkoumám metry horizontu,
Snad šanci mám nevelkou.
Avšak já chci plout tím směrem,
Cítím tělo Tvé už žhnout.
Neničte mou fantazii
A vydejte se směrem pryč.
Já propadám své naivitě,
Která chce mne zahubit.
Stovky tisíc milionů
Párů očí sleduje mne.
Vyrvěte mé srdce z hrudi,
Dříve než-li svět zanikne.
V mdlobách vidím jen Tvůj přízrak,
Ladné křivky v závoji.
Neotáčej se teď zády,
Neber mi mou naději.
Zas proplouvám mezi krami
A nemám sílu hledět zpět.
Vrány dávno uletěly,
Nechaly jen střevní změť.
Zas na voru se ocitám,
Kol mě je širé moře,
Vím, plouti musím stále tam,
Kde na posvátné hoře
Stanu sám a ruce zdviž,
Se slzou tekouc po líci,
Budu stát ku bohu blíž,
Ať třeba bouře zurčící
Mě hodlá srazit náhle pak
A hlavou padnuv na kámen,
Teď modlitbu chci odříkat,
Umíraje zašeptat amen.
Tak proplouvám dál mezi krami
A nemám sílu hledět zpět,
Kam poděly se černé vrány,
Co měly ke mně přiletět???
Žít bez Tebe nemá smysl,
Nechť hlubina mě pohltí,
Mé tělo, srdce i mou mysl,
Ať plamen navždy zadusí.
Proč se stavět navzdor sokům,
Beze zbraně tváří v tvář?
Radši pozřít slaných loků,
Skromně přijmout svatozář.
Však něco uvnitř stále tepe,
Nechci skonat právě teď,
Proto vedu svůj vor slepě,
Chladnou cestou musím jet.
| 
