Včera ráno, jako obvykle, jsem se chystala do práce.
Dítko netrpělivě poskakovalo kolo mne. Měla ho vyzvednout babička a společně jet autobusem na výlet!
Když se někam jede s babičkou, na školku rádo zapomene. Hlavně, že nebude muset ve školce po obědě spát.
Babička přijela, dítko vyzvedla a já v klidu odkráčela do práce. Autobus měl odjíždět za hodinu a tak jsem čekala na domluvenou sms zprávu, že nastoupili a vše je v pořádku, telefonovat mě měli jen v nejnutnějším případě, kdyby něco...
Pak, v autobusu, se to stalo...
"Babí, můžeme zavolat mamce? Prosím!"
"Ne, broučku, mamka říkala, že jí nemáme volat, jenom poslat zprávu, že jsme v autobusu. Zprávu jsem již poslala."
"Babí, ale já musím mluvit s mamkou!"
"Tak to řekni mě a já ji to napíšu zprávou."
"Ne! Já to nechci říct tobě, já to řeknu jen mamce!"
"Co je to tak důležité, že mě to nemůžeš říct, vždyť si říkáme i tajnosti?"
"Ne, je to hrozně důležité a musím to říct mamce! Babí..."
"Tak jo, chviličku počkej, já mamce zavolám..."
"Prosím?"
"Mamí, mamí..."
"Broučku, víš, že mě nemáte telefonovat, mám tady lidi."
"Mamí, je to důležité, můžu ti to říct?"
"Tak jo, ale rychle, ano?"
"Mamí, poslouchej.... ŠKYT... já škytám, slyšelas?"
"Ano."
"Dám ti babičku, ahoj!"
...
No, děti jsou prostě zlatíčka :)
|
