NEPOSEDA
jó
přehraboval se v korálkách
aby podpořil svou hluchotu
čekal že krev tepe i mimo tělo
všude rudé loužičky
jó
zpíval si písničky
když vedle ležela
předla jak marnivá kočička
vždy když umírala
jó
papal žiletky
polykal krev co drala se ven
občas se usmál
když zjistil
že tepe i mimo tělo
A
všude rudé loužičky
rty kopírovaly ledové dlaždičky
ležel vždy na bříšku
aby sám cítil že dýchá
že se to stalo
a stane
jó
vždycky ho navštěvovali
do malých skleniček plivali
na přípitek
vždy když umíral
jó
z nosní direčky kapal
při usínání do polštářku
těšil se na ranní vzkříšení
všude rudé loužičky
jó
nechal si mrtvolku
když už tam byla
proč ne? …
vždy umírala
jó
v koupelně se už neodrážel
jen si tak mlžil zrcádko
a rosil divnost kapiček
potom všude rudé loužičky
obědvalo se vždy v pět
z prádných stolů
po rozlitých slovech
klouzaly impozantní interpunkce
jó
za okny svítilo sluníčko
jaro je rozkvetlá oprátka
snílků …
a všude malé loužičky
na cestičkách
k rozsvíceným domovům
lepkavých mucholapek
a popravisť
|