Sotva si stačíš svléknout kabátek
a říct, jak moc jsem tě překvapil
vypadnou zase pojistky
Škrtneš sirkou o prázdnou krabičku
poťouchle se zasměješ nám dvěma
a svíčky začínají jedna po druhé blouznit
Korková zátka už je dávno na zemi
tvé oči svítí a já doufám, že moc nelžeš
a kytara je taky nějaká rozladěná
Pomalu si sundáváš pletený svetr
ve vlasech ti praská elektřina
a kousek sušenky mi zaskočí v krku
Za chvilku mi sedíš na klíně jakoby nic
nevím, kdo jsem a kam smím dřív sáhnout
a mám strach, aby zrovna někdo nezazvonil
Vím dobře, kdy jede poslední autobus
a že mám jenom jednu přikrývku
ale to teď vůbec není důležité
Takhle nějak
si to každý den představuju
|