Odložená stránka z druhého měsíce
Skládá smutné básně
na něž čekala dlouho, sama, beze slov
a přec bolesti se vystavuje
je ryba a venku koná se rybolov
Past, kde nemůžeš krást
klapání kapání
strachem tě odhání
nikdo zlu nebrání
Skládá smutné písně
na něž se těšila dlouho, sama, potlačená
v rytmech a melodiích tone
však její ústa jsou navždy uzamčená
Protírá si oči a doufá že to skončí
když v krbu plápolá její konečný oheň
a venku hučí řeka
pouze jemu říká: ,,Tak si někdy vzpomeň."
Ona jen chce lásku.
Je to moc?
|