Hodně štěstí
pro Stračenku
od mladíka, který Lenku
kdysi cestou z hospody
pozdravoval přes účtenku
kdesi dole pod schody.
Mezitím ho noster pater
vynesl do vyšších pater
daleko od schodiště,
hodně vrásek vydlabal mu,
šedinami natřel tlamu…
…z duše ale smetiště,
udělat mu nedokázal.
Trochu vrstev sice smazal,
avšak ne ty podstatné.
Třeba to, že v suterénu
objevené věci cenu
neztrácejí stárnutím,
nekazí se, nerezaví,
zůstávají v nitru hlavy
jak dynama vinutí,
aby duši ovíjely,
konejšily, dobíjely,
když se trochu zadýchá,
jak po stupních cestou vzhůru
do neznáma Božích kůrů
příliš rychle pospíchá. |