léto nám vnutilo své písně

vysypané

z pytlíků a oken ven

a já jsem vděčný

jak ztmavlá kůže umí být

a sexy jak tvoje čerstvý vrásky

z odstínů

mých všehoschopných chutí

slunko tahá za pytlík

aspoň malý klid

je to marné

ve mně nemůže už být

ani jedna z milionu

hlaviček a s bičíkem

ani vlastně nejsi z mých lásek

s kterýma

gábor betlen vedle sebe

do cesty běžícímu času

gábor jeden

jak ti to pevně věřím!

peníze jsou peníze

tak neblbni mi hlavu

že z dlažby vykřešeš spásu

a já zatím jen postávám

v galerii léta

samý portrét

jsem asi málo květinář

zvlášť když se zeptáš

co prý mi nedá spát

řeknu

jsi přece z mých lásek

s kterýma...

a zase lehnem si vedle sebe

no tak trochu lžu

ale ne moc

nemoc

a do cesty běžícímu času

jak ti co pevně věří

že z dlažby vykřesaji spásu

z textu obsah

a  nedejbůh nakonec i smysl