Původně jsem chtěl přispět básničkou. Dělal jsem
na ní ve svým taxíku. Vypadalo to asi takhle: byl jsem šestej v řadě a
vůbec nic se nedělo. Takhle se roděj ty nejlepší věci. Když se nic neděje a já
nevidím konce...Byla to básnička o tom, jak se roděj básníci. Víte? Jako odkud
se berou. Jenže to nevyšlo, protože se Dave vrátil z Thajska.
Byl
tam přes měsíc. Za tu dobu, co tady s náma nebyl jsem si na něj vzpomněl
asi třikrát. Bylo mi jedno, jak je tam dlouho. Dave tady nebyl. A teď tady byl.
Nic
o něm nevím. Jen to, že žije sám a že má rád dovolené v Thajsku. Davevovi
je kolem čtyčiceti čtyř a má několik přezdívek. Jako my všichni. Jen je
neznáme. Když se o někom bavíme, dáváme mu přezdívky. Dave je Cornish Dave a
taky Forrest. A už je zase zpátky s náma. Běhá od jednoho taxíka
k druhýmu s digitálním foťákem a každému, kdo má zájem ukazuje, jak
mu tam bylo.
,,Nazdar, Martine!“ usmíval se na mě. Dneska je řada na mně. Sbohem,
básníci....
,,Dave!“ Mám ho rád. Je snadný vykouzlit mu na tváři úsměv. Dítě, kterým
byl, v něm pořád ještě neumřelo. ,,Jak bylo v Thajsku? Vsadím se, že
ho máš pořád samou modřinu!“
Dave se směje a hejbe pánví tam a zpátky. ,,Ty vole, to byl ráj! Šuky šuky!“
,,Tak přece ukaž,“ pobídnu ho, aby mi předved všechny svoje fotíky.
,,Hele, tady jsem......“ tady potkal tu, co se
do ní zamiloval minulej rok. Znovu si jí našel. Strávili spolu pár dní, ale ona
si řekla o víc peněz. Přesto jí stihnul vzít do zoo. Měli tam hodně tygrů. A
byla tam i ženská, co si na tělo pokládala škorpióny a byl tam i slon, kterej
chodil po provaze. Na pár hodin se tam mihnul i Dave. Potřeboval naplnit svůj digi fotkama, který by
mohl ukázovat vnoučatům. Vnoučatům?
,,Dave?“ přerušil jsem ho v mačkání tlačítka OK.
,,No.“
,,Já ani nevím, jestli máš nějaký děti?“
Dave
se na mně překvapeně podíval. Jasně, tohle s Thajskem moc nesouviselo. A
nebo jo?
,,Mám dva kluky. 24 a 25. Hele a tuhle jsem potkal....“ tuhle potkal dva
tejdy před koncem. Bylo jí 33, ale mezi náma, vypadala na 25.
,,A
co s ní, Dave?“ Tygři, škorpióni a sloni...Koho to zajímá? Když se Dave
díval na fotky tý 25/33 z jeho očí začal týct med. Na chodník. Na asfalt. Na
skvrny od oleje. Všude byl med a láska.
,,Říkala, že v tom baru začla dělat teprve před dvěma tejdnama a že
já jsem byl její první. Dobrá, ne?“
Dave, Dave...mám tě rád. ,,Vypadá skvěle, Dave.“
,,Viď?! Řekl jsem jí, že může příští rok přijet za mnou. Že ji sem
vezmu, když bude chtít...“
,,Dave, takže příští rok jedeš znova?“
,,O
tom nepochybuj,“ směje se Dave na celej svět. Dave si do Thajska jezdí pro
lásku. V Thajsku je láska pořád ještě k dostání za přijatelný ceny.
,,Dave!“
,,Co?“
,,Dave, máš džob!“
A víc džobů znamená víc lásky! A to je
všechno, co jsem vám chtěl dneska říct.
|