Prším

pod povrchem věcí

nebe hořké moře

a břehy jeho

uvnitř nás se tříští

jako vlny

běžíme si vstříc

vinni spánkem a opilí světlem

abychom se nikdy neobjali

a jen zas a zas dosáhli písku

v němž stáváme se pěnou

i okraji, k nimž jsme se báli přijít

na křídlech

mu stály kapky toho deště

v jeho holubích očích stále zapadala slunce

bylo to dávno

ale já díval se na něj shora

ty příští vteřiny před podzimem

a vlasy mé, vymlácená sláma

padaly ti pak do úst jako políbení

jimiž se poprvé učíme tichu

a je den

kdy poprvé vidíme anděly

zapomínám

že je čas

abych nezapomněl

zemřít

radovat se

a milovat

obejmi

vždyť na co máme doteky

když ne na to

abychom hladili psy

zatlačili víčka

jeden druhému

a ukázali na cestu

jsme ráno

líbám tě na rameno

a dívám se

na nás

když se češeš,

na okna

klepe déšť

a zrcadla ještě ukazují

tváře