Josef Svatopluk Machar
Dobrá partie
Zjev její každým dechem praví,
že nesmírnou svou cenu zná:
že pro salon a pro zábavy
a pro kočár jest zrozena;
že promenád má býti lvicí
a diamantem parteru,
mód vítěznou vždy průkopnicí,
žofinským sluncem večerů;
ví, že vše na ní harmonií
je neskonalé lahody,
že důstojný rám krejčí svíjí
kol divu matky přírody;
že Arabku i nejkrásnější
by ještě zkrášlil její hled;
čerň vlasů havran nejčernější
že mohl by jí závidět;
že jihu nádech v obličeji
vzkvet delikátně na lících;
že rty má v barvě orchidejí
kol zoubků malých zářících;
že smát se umí k zulíbání,
že její řeč jest líbezná
že graciezní všecko na ní –
to všecko, všecko dobře zná.
Je přímo vzorně vychována;
zná v němčině se velice,
hrá ne zle klavír, Maupassanta
čte v původním jen jazyce.
Je zbožnou potud, kam až snese
to dobrý tón a skeptici:
v neděli k velké mši se nese
pak – že má knížky modlící.
Ostatně dědičkou je domu
a peněz – kolik, bůh to ví,
a dobrá máť, jež k tomu hledí
by nějaký cit jalový
jí nepad někde v duši mladou –
však strach to věru přepjatý:
tam poušť, kde mnoho lvů šlo řadou
a každý je tam zavátý…
J. S. Machar (1864 – 1942) Zde by měly kvést růže z roku 1894 a Confiteor z roku 1887 znovu oprášilo jedno nakladatelství Host a uvádí jej na trh. Svou báseň Dobrá partie Machar uvedl slovy: „Žen postavy, jež miloval jsem kdysi, v blednoucím lesku vidím v dáli jít“; takových básní se v prvotině, která ve své době spískala skandál, nachází tucet do počtu.
|