ZIMA aneb Čtvrtý kvadrant

Vnitřním živlem čtvrtého kvadrantu je oheň. Symbolizuje obětní hranici. Životní síla znovu stravuje to, čemu sama dala vzniknout, aby otevřela cestu k dalšímu patru vývojové spirály.

Zemský Kozoroh představuje zažehnutí hranice. Vzdušný Vodnář je dým stoupající k nebi a vodní Ryby uzavírají celý vývoj vodou, která oheň ulévá. Něco končí a něco nového může začít. Čtvrtý kvadrant je dobou oběti.

KOZOROH

Lhůta je cca 21.12. – 20.1.    živel je země a vládce je Saturn

Jsem lebka hvězdy U samotné země

křehne suchý drn

A všechno co je skrze mě a ze mě

trne jako trn

Jsem páteř času Mícha nepospíchá

úzkou propustí

A tichá pokora a tichá pýcha

stoupá do ústí

Jsem dóm a klečím před branami dómu

jako vlastní host

Jsem přísná stráž A ovocnému stromu

od večeře kost

Rostlinný rok sestoupil až na dno, vyzývavá pestrost květů je pryč. Na růže je pozdě a na sněženky brzo. Zrno spí a řeka stojí v ledu. Na horách přežívá přísná kleč.

Zrání skončilo, fyzický stav je hotov. Teď je čas ohlédnout se zpět a s pronikavou vážností se zeptat: A k čemu to všechno bylo? Co to přineslo?

Kozoroh přišel, aby zhodnotil. Vývoj dal plod a k naší zkušenosti cosi přibylo. Kozoroh je paměť lidstva. Je to archív, jež dbá, aby děje byly dokumentovány, je to soupis, na němž jsou položky řádně sečteny. Už nemá onu závratnou moc Štíra. Nerozhodne o životě a smrti, ale o významu a ceně. Štír byl soudcem v hrdelní při světa. Kozoroh je lektor, který na svět píše posudek.

Aby se své role mohl zhostit, nesmí být světem příliš pohlcen. Musí odstoupit a pozorovat zboku. „Kdo se dívá zdálky, vidí lépe“, říká se. – Představme si, že se městem valí průvod: jásá, křičí a zvedá pěsti. Kozoroh mlčky stojí na chodníku. Působí neúčastně, ale to je zdání. Jeho účast je odlišného typu: znalci skládají sliby objektivity.

Vládne zde Saturn, prastarý bůh, který požírá své děti, řecky Kronos–Chronos, Čas. Ano, čas je otec, který ničí, co sám zplodil, otec věčnosti i pomíjivosti. Bývá zobrazován jako stařec. Je v něm osamělost staroby a zimy, ale i moudrost, která nepatří mladým znamením. Mlýn času mele pomalu a jistě, zná naši pravou cenu a udělí nám odměnu i trest.

Místo Kozoroha mezi lidmi bývá obvykle nějak výsadní. Je to aristokrat. Není členem stáda. Mezi ním a houfem zeje škvíra, kterou není ani z jedné strany snadno překročit. Budí spíš respekt než spontánní družnost, spíš vášeň nežli běžnou srdečnost. Druzí se ho často bojí, protože je náročný a uzavřený. Z typických Kozorohů čiší jakési čisté vanutí chladu, jako když vyjdeme ze zadýchaného domu na pláň čerstvého sněhu, z níž stoupá ticho, sotva znatelná tíseň, pocit dokonalosti a mráz.

K objektivitě je nutná sebevláda, a tu Kozoroh má. Občas až příliš, vodí sám sebe na dost krátké otěži. Pokora soudnosti a povýšenost soudce v něm budí velmi zvláštní tlaky. Nutkavě hodnotí druhé i sebe. Někdy se v životě cítí jako inspektor na hospitaci.

Lidé ho viní z jisté bezcitnosti, ale většinou se mýlí. Zimní cit bývá silný, jenomže zcela soukromý. Kozoroh není fanfarón a nehuláká s loutnou pod balkónem. Ale miluje-li, pak hluboce a věrně. Málokdo je tak stálý jako on.

Někdy však ustydne skrz naskrz a spálí ho holomráz pýchy. Pak je tvrdší než dlažební kostka a místo srdce má jen prázdnou klec. Nebrzděn soucitem a silný samotářstvím jde přes mrtvoly. Vede ho ctižádost a vůle. Nosí třetí rohy zvířetníku. Není prchlivý jak Beran ani úporný jak Býk. Má vůli pomalou a věcnou. Kozoroží roh je pevné tenké ostří. Sotva se dotkne a pak důkladně a klidně, třeba celý život dobývá svůj cíl.

Kozorozi jsou běžci dlouhých tratí. Umějí čekat. Respektují řád a jejich role ve světě je stabilizační. Vrozená konzervativnost jim brání experimentovat, ale je na ně spoleh a jejich odbornost je mimo diskusi.

Známe-li dobrého Kozoroha, známe vzácného a neběžného člověka. Je vědoucí a moudrý jakousi moudrostí věků. Svůj punc otiskne pouze na ryzí kovy. Zodpovídá se věčnosti a jeho slovo platí. Nekoketuje a nekramaří a na jeho vážné vroucnosti lze stavět jako na skále.

Kozoroh zažehl hranici, v níž shoří všechen balast a zbude vybělená kostra paměti. Smrtelné shořelo a nesmrtelné žije. Z jablka už je prach a popel. Nic se nenavrací, jenom paměť trvá. A všechno méně důležité pozře čas.

TAK MLUVÍ KOZOROZI:

Být srostlý s pravdou, se spravedlivou nechutí ke každé zaujatosti, to je můj úkol! – Kámen je lepší poduška než mnohé vidiny.

(Robinson Jeffers)

*

Krása, dobro, pravda je heslo krásné, a hlavně šalebné. Mám si troufat vyznat, že to není heslo moje? Kdybych měl nějaké heslo, znělo by: pravda, pravda jediná. A ať si krása a dobro z toho pomohou, jak umějí.

(Augustin Sainte–Beuve)

*

Problém národního básníka a umělce jest v prvním řadě v hrdinném, soudícím a lišícím zraku a v druhé řadě v důsledném a vysokém héroismu jeho charakteru, který se nesmlouvá, nepodplácí a nelichotí nikomu.

(F. X. Šalda)

*

Člověče, musíš chtít mnoho od sebe sama. Sebe sama musíš učinit lepším a čistším, hlubším a klidnějším. Nedojdu klidu, dokud nedojdu naprosté vnitřní čistoty. – Vrátil jsem se od moře a sním o nějaké mrazivé samotě v horách, kde je nesmírné ticho. Kdyby byl nějaký klášter bez náboženství, šel bych tam hned.

(Karel Čapek)

*

Od dětských let já nebýval

jak ostatní; já nevnímal

co ostatní; já nepoznal

vášeň či cit, jenž druhé rval.

Z tohoto zdroje netryskala

ani má trýzeň; nezlákala

mých druhů radost duši ke svým hrám;

co miloval jsem, miloval jsem sám.

(Edgar Allan Poe)