29. 12. 2002
Doslechl jsem se, že se pankáči chystají vzít celou letošní poslední noc v roce do vlastní produkce. Prý se na to dlouho připravují. Od léta cosi sbíjeli a svářeli v utajení maskovací sítě na polích za obcí Prtnice.
Minulý rok předváděli pankáči obecenstvu prototyp střely krátkého doletu, který vznikl v jejich vývojových laboratořích. Onen "Mocný Sid" měl naplánovaný start na poslední prosincovou půlnoc. V židovské tradici se novorozenec stává člověkem-mužem až po obřízce. Ta se děje sedmý den po narození. 31. prosinec je právě ten den, kdy nám před více než dvěma tisící lety obřezali mesiáše. Nevím zda to hoši vědí, ale my čtenáři si tento zapomenutý kontext můžeme uvědomit.
Do Velkých Bobkovic jsem ten den přijel někdy kolem poledne. Svět svírala námraza. Přitáhl jsem si opaskem kábát těsněji k tělu a vykročil k Sokolímu hnízdu. Betonový monolit se tyčí nad velkobobkovickým mikrokosmem a když se táhnou oblaka dostatečně nízko, rozráží je svou věží. Bašta branné jednoty, díky dílu hrdinných dobrovolníků a dobrovolnic z okolí, prožívá posledních několik let své povstání zpět k životu.. Pohled na monumentální portál Sokolího hnízda rozehřívá tváře. Věděl jsem, že za krátkou chvíli ocitnu se opět mezi horkými srdci. Mé ledové city mezi nimi vždy obleví.
Na odvrácené straně modernistické budovy je vchod do subteréní místnosti - tam je můj další domov. Do s nejvyšší pečlivostí opečovávané krypty, v níž může najednou dlít na padesát postávajících osob, vedou masivní ocelové dveře zdobené ornamenty listoví mohutných stromů. Vstoupil jsem dovnitř. To co jsem uviděl mě zbavilo rácia.
Uprostřed temné haluzny ležel dlouhý, štíhlý a naleštěný "Mocný Sid".
Téměř bez dechu jsem se k němu přiblížil. Byl jsem s raketou o samotě. Esteticky exaktně opracovaná textura nerezové trubky jiskřila v hudbě bubínkových kamínek. Jaká to nádhera. Na jednom konci ukončená stabilizačními křidélky a na druhém zlatě nalakovanou špičatou hlavicí. Ach. Vrzly panty. Ve světle otevřených dveří stála nezaměnitelná silueta Škemrákova. (On je ten kreativní motor ideově-technologického rozvoje místního pankového klanu.) Cítil jsem se jako prašivý pes přistižený při krádeži kostí. Jen jsem se kochal. Nic víc.
"Pohlaď ho," nařídil Škemrák levicí,"ať pocítíš jeho sílu." Neznatelně se usmíval.
Pln až posvátné bázně jsem se dotknul těla "Mocného Sida". Ač kovový, hřál energií, jež byla zkrocená v jeho útrobách. Přítmí se rozzářilo Škemrákovou radostí. Jako staří přátelé jsme si podali ruce.
Otevřeli jsme si lahve piva a můj kamarád vyprávěl historii o tom, jak těžké bylo stvořit střelu. Jaké útrapy znamenalo obstarání lehké, pevné tenkostěnné trubky z nerezové oceli, která se používá v konstrukcích jaderných reaktorů. Kolik práce dalo při použití průmyslových chemikálií v jejich polní laboratoři vyvážit pohonnou směs "Mocného Sida", jak zabezpečovali velmi přesnou svářecí technologii a jak svorně řešili balistické úlohy. A jaké etické otázky si hoši kladli při úvahách čím vyplnit hlavici. To vše byl příběh Nového života.
Po nějaké době dorazil i Krutěj. Postavil přepravku před nás na stůl, odepnul přezky víka a odklopil ho. "Velký Iniciátor" byl připraven. Tím čím byl pro kabalistického Golema šém, tím byl Velký Iniciátor pro "Mocného Sida"!
Společně jsme si připili na triumf jejich Vůle.
Pomalu se začalo scházet zbylé osazenstvo - obyčejní hrdinové každodenního boje s realitou lidského bytí. Zavládla vřelá atmosféra, díky níž jsem si nevšimnul ani, že stvořitelé zázraku chybí.
Nastalo očekávání půlnoci. Doby, během které se zlomí starý rok v nový, kdy vše se znovu ocitne v plenkách a novorozený svět se může probudit do rána. Vyšli jsme před haluznu. Zatímco jsme se dlouho věnovali zábavě, bystří chlapci složili venku rampu. Vypadalo to jako nejsvatější rituál, když pomalu ukládali "Mocného Sida" do jeho startovacího lože. Svět ztichnul. Cítil jsem, jak vítr začal foukat z míst, z kterých před tím nikdy nevál. "Velký Iniciátor" byl aktivován. To, co nám svíralo srdce, nebyla bázeň z možného masakru obecenstva v případě nezdařeného startu. Byla to úcta prýštící z pospolitosti, jež nás pevnými pouty zavazovala ke společnému dechu.
Z kostelíku v údolí pod námi zazněly údery zvonu. "Mocný Sid" se rozzářil. Mohutný plamen tryskal z jeho útrob. Napjaté očekávání. "Mocný Sid" nabral sil, zatřásl se a pomalu se pohnul. A pak zmizel ve hvězdné obloze. Přestali jsme dýchat. Viděl jsem Škemráka jak se rozplakal. Po tvářích mu stékaly slzy čiré Radosti.
Zvítězili jsme. Nový Svět je v našich rukou. Již nejsme pouzí aktéři na jeho jevišti, ale hybatelé Kosmu. Tu noc vzplál na obloze "Mocný Sid". V naších srdcích spočívá jeho slavná záře dál. Vždy, když pohlédnu k obloze, vidím jeho hvězdu. Je stále s námi.
-
Veselý, Silný a Šťastný Nový Rok 2003
přeje z celého srdce
Balvan
|