|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
I.
v mezilesí kde jsou rozprostřené hadí kůže, všude, kam dohlédneme, tvoří kůru stromů, jako by protkávaly listy v každé žilnatině rozpustily jedové žlázy
podáváme si ruce jako bychom chtěli spojit aspoň to, co dokážeme nahmatat od hlavy po břicho jsem srostlá s korunou stromu – její hadi mají velké oči zelenou kůži a někdy promluví
a od břicha k nohám srůstám se zemí, v ní se točí hadi zavírají mi oči a pak slyším barvy cítím tvoje oči které zežloutly a propalují mi kůži
uprostřed těla cítím; udělat krok, myslíš? cítíš? jen jeden stačí, aby se les proměnil, svlékl se ze všech kůží a oči a jazyky se skryly
II.
ale ty říkáš nehýbej se stačí krok vzůru nebo dolů pod zem, na tom nezáleží, jen se nepouštěj
hadí těla začínají u kořenů a končí tam kam nedohlédneš ale ty jsi všechno z konečků prstů ti stékají blesky uvnitř žhneš uvnitř ti koluje žilnatina a mraky a všechny barvy které vykašlává obloha
mlčím, přesto slyšíš neunesu je
|
|
|