Již zní večer

stíny tančí  

Měsíc vyšel z dveří ven.

Zvon jak dítě

do tmy brečí

k moři s modrým přelivem.

Pramen kostí

těla řeky

tečou kamsi za dlaně.

V ústech hosti

dva jazyky

věčně hoří ve chrámě.

Uvnitř vázy

růž je ze rtů

trny ticha z olova.

Prstů vzkazy

v jemném letu

píšou věty bez slova.