Jsme chvíle smutku deště

černých punčoch pavučinu

svlékáš pro mé příště   

v noci na krok od podzimu.

Ticho velkých písmen

píšeš rty, mi po rtech

jazyk zhasl na mém  

kříž neseš můj v ústech.

A dojdem ke své smrti

v tělech z ran a větru

k času započetí

ke vteřině v světlu.

V této časné smrti, budu ti tvým tělem

abys letět mohla, nahoru s andělem.