Ještě než přijde ráno

brát i dávat malé nekonečnosti

rozsvěcíš jména lamp, jež nás dělí od temnot

kterou přichází vědomí

psané na okna noci

do dechu hvězd

jsme ryby neviditelné řeky

neseme maso dnů na kostech loučení

přiváděni na svět tohoto světa

a obraceni v prach

mezitím co pláčeme

svá ticha

do hran pokojů

kde jsou věčné věci   

jako

kytice s magnetickým polem

hodinky se střenkami nožů

zápalky s hlavičkami barvy holubích očí

a usínání

ještě než uvidím to první

že venku je mlha