RUMCAJS V JIČÍNĚ

Od června 1971 do ledna 1972 bylo na stránkách jičínského týdeníku Předvoj otištěno 36 Pohádek z Rumcajsova klobouku, doprovázených kresbami Radka Pilaře. Václav Čtvrtek je věnoval čtenářům. V úvodu k prvnímu příběhu napsal: „To bylo v čase první světové vojny, když mě maminka odvezla s mladším bratrem k dědovi do Jičína. Návštěva trvala celé čtyři roky. Já tenkrát byl právě ve věku, kdy se člověku otevírají oči pro svět. Světlo jakbysmet, pokládám za své velké osobní štěstí, že jako kmotřička přitom stálo krásné město Jičín. Už nikdy a nikde jsem pak neviděl věž vyšší, než je Valdická brána, zahradu zelenější, než byla ta dědečkova, a koutek tajemnější, než je poustka v Libosadu. Byla to proto snadná volba, když jsem po letech uvažoval o tom, kde mají bydlet mé pohádky. Psal jsem je a píšu z dětských vzpomínání na Jičín.“

Od roku 1969 lze v Kbelnici u Jičína navštívit hospodu U Rumcajse. Její vnitřní výzdoba je dílem Radka Pilaře. Vedle postaviček Rumcajse, Manky a Cipíska tu jsou „pajduláci“ Antonína Paříka z Nové Vsi u Bakova. Jeden představuje Václava Babinského, to proto, že jeho příběhy se staly inspirací pro Václava Čtvrtka. Jedině tato hospoda dostala autorské svolení mít na jídelníčku pokrmy nazývané podle oblíbených pohádkových hrdinů. Václav Čtvrtek to připomínal v souvislosti s hojným výskytem řízků nebo dortů Rumcajs, Mančiných bifteků atd. v různých restauracích.

Automotoklubu v první polovině 70. let restauraci Rumcajs a v letech 1978–1984 stejnojmenný kemp v Koněvově ulici. Obrázek Rumcajse se objevil na mapě orientačních závodů v roce 1971, Okresní dům pionýrů a mládeže v Jičíně požádal v roce 1973 už druhý ročník závodu minikár O cenu Rumcajse. Jezdilo se kolem Jinolických rybníků po trase Velké ceny ČSR motocyklů.

Věhlas Rumcajse pronikl i do významné jičínské turistické akce. Od roku 1966 je koncem března pořádán Pochod Českým rájem, jehož název byl od roku 1973 rozšířen o Putování za Rumcajsem. Tehdy je poprvé účast Václava Čtvrtka zaznamenaná v kronice odboru turistiky TJ Jičín, který se organizace ujal od 3. ročníku, kdy ji převzal od oddílu orientačního běhu. Šlo se 30 nebo 50 km. Od roku 1974 byly stanoveny tři trasy – za Rumcajsem (50 km), Mankou (30 km) a Cipískem (20 km) a poprvé se rozdávaly diplomy, které vytvořil Radek Pilař. Také on začal tuto akci navštěvovat. Hostem bývala i Jarmila Čtvrtková. Všichni tři si obvykle prošli kousek cesty a v cíli se zúčastnili volby Rumcajse, Manky a Cipíska z řad účastníků. Od roku 1978 přibyla trasa na 5 km a do počátku 80. let ještě další pro menší děti – na 10 a 15 km. Na kontrolách je čekalo čtení úryvků z oblíbených knih a také úkoly. Pořadatelům začali pomáhat skauti a od konce 90. let s nimi spolupracují také Renata a Martin Lhotákovi a členové občanského sdružení Lodžie. V roce 2001 byla poprvé připojena cyklotrasa.

Turisté tak procházejí každoročně na jaře krajinou, kde se pohyboval Rumcajs. Václav Čtvrtek si ale uvědomoval, že „pohádka nemůže vzniknout bez posunu skutečnosti“, a tak „krajina je stylizovaná, částečně reálná, částečně pohádkový výmysl.“ Proto asi sídlo Rumcajse přesně nikam neurčil.

Kde měl ale ševcovský krámek? V domě č. 94 pod věží směrem k náměstí, kde bývalo i Semerádovo hodinářství? Nebo na druhé straně v domě č. 14, který má dole podloubí? Mohl být i naproti, kde je dnes park, ale kde až do počátku 80. let 20. století stával přízemní dům č. 13… třicátka je příhodné čísílko.

A stejně tak neuspějeme s Řáholcem.

JAK JE TO S ŘÁHOLCEM?

„V lidových pohádkách je les obvykle symbolem strachu a opuštěnosti. Pro dítě je tajemný, magický, čarovný a především v noci ho obývají podivná stvoření. U Václava Čtvrtka je les místo klidu a pohody, útočiště Rumcajse a jeho rodiny. Je to místo přirozené rovnováhy věcí. Les je příroda, která je ztotožněná s dobrem.“

Jana Nouzová

Už několik generací ovlivněných dílem Václava Čtvrtka je přesvědčeno, že u Jičína les s tímto názvem existuje. Jen bývají problém určit, o který se jedná.

Pracovníci Státního oblastního archivu v Zámrsku, kde jsou uloženy lesní mapy pro Jičínsko, zjistili toto: „Název místního jména Řáholec se vztahuje k malému lesnímu porostu ležícímu v katastru obce Podhradí – Vokšice – Šlikova Ves. Les (nebo zřejmě chabý remízek) leží osamocen severně od Šlikovy Vsi a jihovýchodně od Vokšic asi 3 km jihozápadně od Jičína a má asi 1,5 ha rozlohy. Na starších mapách šlikovských lesů byl bez označení jako listnatý porost. Jako bezejmenný porost je zakreslen na mapě stabilního katastru katastrálního území Podhradí z roku 1842 na parcelních číslech 841 a 843 (fond Ústřední správa Šliků, číslo mapky 617). Název lesa není zaznamenán ani v elaborátu josefínského katastru pro ves Podhradí (stejný fond, inventární číslo 375, číslo kartonu 226). Podle drobného porostu bylo v 70. letech nazváno celé polesí kolem Jičína (lesní hospodářský plán a mapové zobrazení s tímto názvem platilo od roku 1979). Kdy přesně se název poprvé objevil, lze asi těžko vykoumat. Na lesních mapách poprvé až ve zmíněném roce 1979. Snad by obyvatelé výše uvedených lokalit mohli vědět, zda se lesík jmenoval i dříve Řáholec.“

Dr. Libuše Olivová z Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky název Řáholec nebo podobné slovo nenašla mezi místními jmény uváděnými Pavlou Burda Moden v Rejstřících k deskám zemským (I. díl, Obnovené vklady po požáru desek 1541, 1. svazek, Pražské nakladatelství 1977) ani na panství Veliš a Bartoušov (kam Vokšice patřily) v tištěném Tereziánském katastru českém (Svazek 3, Dominikál, Praha 1970). Objevila ho však v soupisu místních jmen z území Čech z let 1963 – 1980. Já vím, že se stěží obyčejný Řáholec dá řadit k mystickým pojmům. Podle údajů Bohuslava Odvárka, které zaznamenal v roce 1978 pro Vokšice, je novodobým názvem Řáholec pojmenován remízek v katastru této obce. Původně tu byl větší les, který však vyhořel a zanikl. Místu se pak říkalo na Shořelci. Potvrzuje se tak, že pojmenování se vžilo už před rokem 1979, kdy je poprvé zaneseno do map uložených ve Státním oblastním archivu v Zámrsku.

Podrobnější vysvětlení získáme od Františka Dopity, lesníka tělem i duší. Původně prý tu byla bažantnice, která patřila rodu Šliků. Když v roce 1969, kdy to už řadu let byl bezejmenný lesík v majetku státu, připravoval Lesprojekt na dalších deset let nové lesní mapy a hospodářské plány, navrhl pan Dopita, aby se nazval Řáholec svým hlubokým hlasem. Měl dosud jen číslo 347 a lesní dělníci se pochopitelně orientují lépe podle místních jmen – v okolí jich pro lesy stejného čísla najdeme několik – U Andělíčka, Nad Lhotou, U Lorety. V roce 1979 bylo pojmenování Řáholec přeneseno i do dalších map, které platily až do poloviny 90. let.

Zajímavé svědectví podává dobový tisk. Ivan Mikšovič v článku otištěném v deníku Práce 13.5.1972 píše: „Předseda Městského národního výboru v Jičíně mi s úsměvem podává starou lesní mapu, asi jedinou na světě, v níž je v trojúhelníku mezi Šlikovou Vsí, Vokšicemi a Čejkovicemi zakreslen asi 3 ha, dnes už dávno zaniklý remízek, lesík Řáholec.“ O jak starou mapu asi šlo? A proč se o zaznamenání názvu na ní nevědělo a Jičínští řešili záhadu po svém, jak popisuje například Stanislav Rudolf v časopise Sedmička 22.10.1970?: „Asi všechny zklamu. Kdybyste si podrážky svých botasek namazali všemi díly Mančiny sedminásobné polívky a prošli okolí Jičína křížem krážem, les Řáholec nenajdete. Neříkám, že by snad nebyl. Ale já do něho nezašel a kluci a děvčata z pionýrského oddílu Lípa v Jičíně také nemají o něm tušení… A tak si nakonec tím slavným jménem pojmenovali lesík za rybníkem Kníže, kam nejraději chodí.“ A také Petra Heerenová ve Vlastě 2.6.1971 podotýká: „Les Řáholec vám v Jičíně rádi ukážou – ale každý jinde.“

A co samotný Václav Čtvrtek? Na besedě v Jičíně, kterou zaznamenal zdejší týdeník Předvoj 17.4.1970, odpověděl: „Les Řáholec je tam, no tam, kde chcete. Třeba v Prachovských skalách, mohl by dobře být i na Čepovce, tam, co je Okresní dům pionýrů a mládeže.“ (Jde o bývalou Šikolovu vilu ve Foersterově ulici číslo 709).

V rozhovoru pro časopis Sedmička se Václav Čtvrtek zmínil o dopisu jedné maminky, jejíž syn prý cestou do Krkonoš zaslechl v Řáholci dupat Rumcajse, a podotkl k tomu: „Ačkoliv já dodnes přesně nevím, jestli les Řáholec není les pohádkový.“

7.4.1972 Miroslav Veselý v článku v Zemědělských novinách už zachycuje jinou situaci: „…vzpomínky na pobyty u dědečka v Jičíně kdesi v paměti objevily nejen město, ale i les Řáholec. Snad ani neexistoval, myslel si Václav Čtvrtek, snad je to jen nějaká utkvělá představa z dětství. Ale on existuje, vážení, on dokonce existuje v trojúhelníků obcí Šlikova Ves, Vokšice a Čejkovice.“ A Václav Čtvrtek 30.12.1972 v anketě Mladé fronty přiznal: „Dlouho jsem žil v přesvědčení, že jméno Řáholec je mým výmyslem, a na všech besedách jsem na otázku, kde je tento Rumcajsův les, odpovídal, že je tam, kde si ho každý kadet na pohádky představuje. A zrovna nedávno jsem byl u Jičína a tamější hajný mi hrdě ukázal katastrální plán, kde se jeden les opravdu Řáholec jmenuje. To jsem čuměl! O čem jsem se domníval, že je výmysl, byla skutečnost…“

Nezůstalo jen u názvu malého lesíka. František Dopita se stal vedoucím jičínského polesí o rozloze 4800 ha, které vznikalo v letech 1973 – 1974 sloučením menších celků Ostružno, Kopidlno a Kovač. Zahrnovalo lesy v okruhu Jinolice – Pařezská Lhota – Blata – Zámostí – Drštěkryje – Samšina – Příchvoj – Rakov – Batín – Střevač – Údrnice – Únětice – Bílsko sousedů Bílka a Žloutka – Kopidlno – Cholenice – Běchary – Židovice – Slavhostice – Češov – Liběšice – Slatiny – Žeretice – Hradišťko – Veselská Lhota – Nevrátice – Chomutice – Vojice – Konecchlumí – Mlázovice – Choteč – Lužany – Úlibice – Robousy – Dvorce – Valdice – Dílce – Podůlší – Jinolice. Mělo třístupňové vedení, podléhalo Východočeským státním lesům Hradec Králové, lesnímu závodu Hořice v Podkrkonoší. Kdybyste to viděli, jaké krásné roubenky tam zdobí kraj podél kopců a silnic, to je pastva pro oči městského dospělého křupana. Pracovalo tu jedenáct zaměstnanců (kromě polesného sedm lesníků a tři technici), kterým se přezdívalo Rumcajsova jedenáctka (pan Dopita slavného loupežníka připomínal už svým zjevem a nebojácnou silou). V roce 1975 byla kancelář přestěhována z Ostružna do Jičína, do domu číslo 94 v Havlíčkově ulici. A z iniciativy Franty Dopity byl pro celé polesí od 1.1.1975 přijat název Řáholec. Křtu se zúčastnil i Václav Čtvrtek, který prý byl velice potěšen, že jím vymyšlené pojmenování dostává reálný podklad. A když se dozvěděl, kudy vedou hranice polesí, prohlásil: „Řáholec, to tedy budou všechny lesy kolem Jičína, kam lidské oko z Valdické brány dohlédne.“

Václav Čtvrtek přiznával, že si rád vymýšlel jazykové novotvary. Je jím také Řáholec? Od počátku 70. let do současnosti se objevují různé výklady, jak k tomuto pojmenování autor příběhů o Rumcajsovi dospěl. Často jsou spojeny s tvrzením, že ho slyšel v dětství, že les tohoto názvu už tehdy existoval a byl dokonce zaznamenán v mapách.

O etymologii slova se dozvíme i z článku Otec Rumcajse v deníku Pochodeň z 24.12.1973, v němž nalezneme směšovány údaje o starých mapách s názvem Řáholec pro les u Vokšic a údaje od Václava Čtvrtka, který prý název slyšel za svých pobytů v Jičíně a myslel tím les, „kde se každý cítí dobře, směje se a raduje se do sytosti (taky že ho neprohání kanci chrochtající).“ Autor Jaroslav Štrait se domnívá, že mohl být les Záholec, ležící za výše položenou loukou, neboť předpona za- se často objevuje v místních jménech na katastrální mapě Kosteckého panství z roku 1750 (Lhota Záhumenní, rybník Záhorní apod.) a vyskytovaly se také vsi a rychta zálesní. Podle Jiřího Houdka (Vlasta 16.5.2001) Vladimíra Gebhartová připomíná, že je zaznamenána ve starých mapách poněmčená verze Raholitz. „Sloveso *řáholit se* znamenalo v archaické češtině veselit se. Jde proto o určitou část lesa, v níž se kdysi konaly nějaké slavnosti. Podle starodávných map se tento les nacházel u Prachovských skal.“ V tomtéž článku najdeme i názor výtvarníka Miroslava Pacnera: „Asi před dvaceti lety nahlédli jičínští radní do starých katastrálních map a zjistili, že Řáholec skutečně existoval… Pětiletý či šestiletý Čtvrtek patrně zaslechl v dědově chalupě vyprávění o Řáholci a v podvědomí mu ten název uvízl.“ K tomu se snad sluší ještě podotknout, že v Prachovských skalách se nachází podobně znějící Lahole (jako louka, hole, hola) pro název části území.

Je zajímavé (ano je to Vaším zrakům fakt zajímavé?), že i v televizním pořadu Dostaveníčko v Jičíně, vysílaném poprvé 8.9.1979, byly upraveny podklady dodané Františkem Dopitou (potvrzení o jejich existenci můžeme získat přímo od něho nebo v článku v časopise Československá televize 29.8.1979). Ředitel Archivu a programových fondů České televize Vít Charous záznam vyhledal a zjistil následující: Zdeněk Řehoř v kostýmu rolníka vypráví, že jméno Řáholec si zřejmě Václav Čtvrtek podvědomě pamatoval z dětství, když do Jičína jezdil za dědou. Já si pamatuju na herce Zdeňka Řehoře, jak skvěle zahrál roli opatrovníka Divokého koníka Ryna, tento film je skutečná perla české kinematografie, a škoda, že jej moderní kino komplexy už z důvodů neaktuálnosti nezařadí jako bombu pro kasovní špás. Divoký koník Ryn akce za 39 Kč pro slečny a 69 Kč pro jejich nadržený doprovod. …Říkalo se tak prý lesu u vesnice Vokšice (u kóty 216) a původ názvu je od slovesa řáholit, čili veselit se, protože se zde veselila jičínská chasa. Název byl zanesen do map a v roce 1975 tak na Nový rok bylo oficiálně pojmenováno celé polesí.

Františku Dopitovi Václav Čtvrtek tvrdil, že měl na mysli lesy, kam se chasa ze statků kolem Jičína chodila bavit. Věděl, že sloveso „řáholit se“ souvisí se slovesy „řeholit se“, „řehnit se“, „řehtat se“ a znamená jako v kině v tom nejlepším okamžiku „bavit se“, „veselit se“, „hlučně se smát“? Tak nás totiž poučí devítidílný Příruční slovník jazyka českého (díl IV., část 2., 1944 – 1948), kde též zjistíme, že jde o slovo nářeční, které v různých tvarech a příbuzných podobách užívali někteří spisovatelé z okolí Jičína: „řáhol“ (Jan Opolský), „řáhot“ (František Křelina), „řáholiti se“ (zase ten František Křelina + Josef Štefan Kubín). U Josefa Karla Šlejhara byla zaznamenána slova „řáhot“, „řáhotivý“ i ve významu „chrastivý, drnčivě článkovaný zvuk“ nebo sloveso „řáhoniti“ ve smyslu „breptati“. V Etymologickém slovníku jazyka českého od Václava Machka (1971) heslo „řáholit se“ nenajdeme. Pod heslem „řehtati se“ (hlučně se smáti), které je přeneseno od „řehtati“ (znamenající koňské „ržáti“, „řehtati“) je uvedeno, že existují expresívní obměny přípon (na Jičínsku „řáchat se“) a také jména postverbálního rázu (u Paky „řáhol“). František Štěpán Kott, který v letech 1854 – 1855 a 1862 – 1868 působil na jičínském gymplu, ve svém česko–německém slovníku uvádí dvě slova, jejichž formální podoba je blízká, významově jsou ale vzdálená: „raholec“ (vábnička na ptáky) a u Jilemnice a Vysokého nad Jizerou užívané „racholec“ (rolnička na koně).

Sloveso „řáholit“ ve významu „hlučně se chechtat“ zaznamenal J.Š.Kubín ve svém rukopisném slovníku z Podkrkonoší, který v 30. letech osobně předal do Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd a umění a proti vlivu hatmatilky.

Název Řáholec je tedy utvořen Václavem Čtvrtkem a má původ na Jičínsku. Faktem také je, že les s názvem Řáholec se objevil v mapách až v době, kdy Rumcajs, Manka a Cipísek získávali stále větší oblibu. Polesí Řáholec existovalo od 1.1.1975 a v jičínské kanceláři se bouchalo jeho razítko. Toto je upravené F. Dopitou, jemuž se pochopitelně nelíbilo, že nadřízení rozhodli, aby v názvu závodu bylo zdůrazněno československo–sovětské přátelství (proto to volné políčko v textu) Polesí ŘÁHOLEC v Jičíně okres Jičín.

V 90. letech nastaly změny. Restitucemi bylo k 31.12.1992 polesí Řáholec zlikvidováno (kancelář byla už od 1. ledna téhož roku odlifrována do Kovače). Od roku 1996 museli mít majitelé lesů o rozloze nad 50 hektarů, tedy i rod Šliků, nové hospodářské plány. Lesní správa jeho majetku, která se vrátila do Vokšic (zde sídlila do počátku 50. let), název Řáholec pro blízký lesík nepřevzala. Podle zjištění Františka Dopity došlo k opomenutí, které by mělo být napraveno při obnově hospodářského plánu.

V roce 1991 a pak v roce 1996 se název Řáholec objevil ještě na mapách připravených pro účastníky mezinárodního závodu Pět dní orientačního běhu. Šlo o etapy, jejichž trasy vedly kolem Veliše a Lorety směrem k Ostružnu, ale nijak to nesouviselo s pojmenováním bývalé bažantnice nebo celého polesí.

Potom už jako by všechno nasvědčovalo tomu, že v Jičíně zůstane jako připomínka názvu lesa pouze restaurace Řáholec na Husově třídě, postavená po zbourání domů číslo 52 a 46 na počátku 80. let 20. století. Ale nestalo se tak doslova.

ŘÁHOLEČEK

Zásluhou Hany Krásenské, prezidentky 11. ročníku festivalu Jičín – město pohádky v roce 2001, byl u rybníka Šibeňáku vysázen Řáholeček. Lesík založily místní i přespolní děti se svými pomahači rodiči. A to za vydatné podpory Lenky Chrtkové a Lukáše Bílka ze základní organizace Českého svazu ochránců přírody Křižánky, Jaromíra (co má v pondělí 24.9. jen svátek) Gottlieba z jičínského muzea, Ajky Pospíšilové z okresního úřadu a žáků Ekologického praktika 4. základní školy v Jičíně, vedeného lektorem Františkem Kynčlem.

Celková koncepce pojetí prostoru a výběru dřevin vycházela ze Čtvrtkovy literární předlohy. A tak byly mezi dvěma cestami sbíhajícími se u vzrostlejšího dubu letního vysazeny: bříza bělokorá, olše lepkavá, javor mléč, buk lesní, jedle bělokorá, topol osika, vrba křehká, borovice lesní, habr obecný, líska obecná, navíc ještě lípa srdčitá, jasan ztepilý, svída krvavá a kalina obecná. Rumcajsovu jeskyni nahradil mohutný pískovcový balvan, na části volného prostoru směrem k rybníku bylo z kamenů vytvořeno ohniště.

Kmotrem Řáholečku se stal skřítek Hajaja a Český rozhlas 2 – Praha.

RUMCAJSOVA STEZKA

V rámci 11. ročníku pohádkového festivalu, který byl věnován Rumcajsovi a jeho rodině, byla také otevřena Rumcajsova stezka. Stalo se tak díky úsilí několika nadšenců z Lezeckého kroužku Prachov. Podle textu propagačního letáčku vede „nejkrásnějšími místy jihovýchodní části Českého ráje“, z Mladějova skrze Loveč, Střeleckou hůrku, Pařez ke křižovatce Na Stájích. Odsud je možno cupitati k hotelu Skalní Město a na Prachov dál nebo odbočit ke koupališti U Pelíška a k Turistické chatě a projít Prachovskými skalami. Z Prachova směřuje Rumcajsova stezka na Přivýšinu ke Čtvrtkově vyhlídce, dále kolem Rumcajsovy jeskyně pod vrcholem Brada do obce Brada a Rybníček k hospodě U Rumcajse. Pokračuje přes Kbelnici kolem Cidliny, rybníka Kníže na jičínské náměstí a k Valdické bráně. Součástí trasy je taktéž Cipískův okruh pro rodiče s malými dětmi.

RUMCAJSOVA ŠEVCOVNA

Součástí programu 13. ročníku festivalu Jičín – město pohádky v roce 2003 bylo též otevření Rumcajsovy ševcovny v domě č. 102 v ulici Pod Koštofrankem. Upravil ji Petr Heber a jejím správcem se stal věžný Jiří Wilda. Byla sem přemístěna část exponátů ze zrušené expozice na Valdické bráně (do roku 2002 tam byla Pohádková světnice).

ŠEJTROČEK

Do osudu formana Šejtročka, který sídlil u rybníka Šibeňáku, podobně jako do osudu Rumcajsova, zle zasáhl starosta Humpál. Starostův smradlavý žloutek stejně jak Žumpál poznáte po čichu. Pomohl mu ale vodník Česílko, když mu daroval kouzelného koně. Projížděl pak vesnicemi i městěčky po okolí, ale směřoval též do vzdálenějších míst – i tady názvy odpovídají skutečnosti (Sobotka, Nová Paka, Jilemnice, Praha, Vídeň…) Jeho cesty zachytil autor slavného krtečka Zdeněk Miler, který je také autorem scénáře k televiznímu animovanému seriálu, režírovanému Natašou Boháčkovou a vysílanému na přelomu let 1993 – 1994. Hudbu k němu složil Jaroslav Krček, přednesu se ujal Josef Somr. Knižně vyšly tyto příběhy poprvé roku 1977. Forman Šejtroček je ale už „starší postava“. Václav Čtvrtek o ní jako o známé hovoří v souvislosti se vznikem pohádek o Rumcajsovi, však také v jednom z příběhů jemu věnovaných vystupuje. V roce 1966 měli možnost seznámit se s ním rozhlasoví ladiči a v roce 1970 byla vydána už zmíněná pohádková knížka O Česílkovi, Šejtročkovi a jednom známém loupežníkovi. Tak co, jaká obuv zrovna hřeje Vaše nožky? Je aspoň pohádková? Tak dobrou noc a zase někdy…