|
RYTÍŘ KOŽENÝCH RUKAVIC
JULIUS TORMA
BOX – KATEGORIE DO 67 KG
LONDÝN 1948
„Julo, chceš si zaboxovat? Pojď to zkusit. Neboj se!“
Tuhle osudovou výzvu slyšel Julius Torma v deseti letech od kluků, z nichž žádní slavní boxeři nevyrostli. A slyšel ji maďarsky. Rodiče pocházeli ze Štúrova, ale odešli pracovat do Budapešti, a tam se jim taky Jula narodil. Tehdy v těch deseti ho mezi sebe pozvali truhlářští učni, pro které byl box povinnou průpravou v rámci jakési předvojenské výchovy, a on si to s nimi rozdal bez respektu, až některé mrzelo, že toho rychlého, mrštného mlaďocha vzali s sebou. Tormu box pohltil. Uvízl v rukavicích pevně, a když jeho kamarádi nechtěli o prázdninách trénovat, vypravil se do boxerského klubu textiláků. Trenér ho tam ale vůbec do ringu nepustil. Jen si ho pohrdlivě změřil a pak mu řekl větu, kterou nikdy nemohl zapomenout: „Tebe boxovat nenechám, protože máš špinavý nohy.“
„A jak nemám mít špinavý nohy, když chodím od rána po Budapešti bos?!“ ohradil se, ale to už ho nikdo nechtěl poslouchat. Trenér se zatím obrátil ke svým svěřencům s čistýma nohama, a mladý Torma aspoň pořádně třískl dveřmi, aby jim dal najevo, že má vztek.
Po prázdninách byl v Budapešti velký konkurs na boxerské talenty. Přihlásilo se moře dorostenců, všichni stejní, zapálení a odhodlaní dokázat, že z nich budou „extra bijci“. Tam, hned po prvním Tormově zápase, k němu přišel chlapík, jakého jaktěživ neviděl, a povídá: „Já jsem Adler. Tebe bych vzal. Ale ne aby ses mi tu někde ztratil. Já si tě raději označím.“ Sáhl pro lahvičku s jódovou tinkturou a udělal mu na nose pořádnou šmouhu, aby ho mezi kluky poznal. Hned na to za ním přišel další trenér. Ale toho poznal. Vztek se v něm znovu ozval, ani chlápka nenechal domluvit. „K vám já nemůžu. Mám špinavý nohy!“
Tak se Torma dostal k Zsigmondu Adlerovi do BTK Budapešť, ke stejnému Adlerovi, který Pappa dovedl ke třem olympijským vítězstvím. Dělal úžasné pokroky. Od dvanácti let boxoval mezi muži, ve třinácti reprezentoval, v šestnácti byl dokonce kapitánem maďarského národního družstva. Deset let chodil k Adlerovi trénovat a jediný trénink nevynechal! Šlo by to tak asi pořád dál, ale přišla válka a fašisté Adlerovi našili na kabát žlutou šesticípou hvězdu a pak ho odvezli do koncentračního tábora.
„Věděli jsme, kde je, a tak jsme si pro něj jednou došli,“ řekl klidně, když už bylo po všem.
Bylo jich pět. Čtyři se před branou tábora začali mezi sebou prát. Byla to nahraná rvačka, ale věděli, že jestli mají odpoutat pozornost stráží, je potřeba do těch ran vložit sílu, nekoukat na modřiny a krev. Mlátili do sebe divoce a snášeli tu bolest, dokud se Tormovi nepodařilo proklouznout dovnitř. Našel Adlera, převlékl ho do jiných šatů a dokázal ho vyrvat ze spárů Třetí říše ven. Přivedl ho domů a schoval do spíže. Udělali mu úkryt tak dobře, že ho Němci do konce války nenašli.
„To byl jeden velkej box,“ řekne, když ho přinutíte vzpomínat.
Po válce to rodiče táhlo domů na Slovensko. Odstěhovali se do Partizánského a on jako uznávaný boxer hned na podzim šestačtyřicátého roku startoval za vybrané družstvo Slovenska proti SSSR. Slovensko prohrálo 1:19, Torma získal ten jediný bod. Ani László Papp, který v té době na Slovensko taky přišel, proti němu neměl šanci. A neuspěl ani pak na mistrovství ČSR. Tam opět s Tormou prohrál a vrátil se do Maďarska. Za rok na sebe ti dva znovu narazili na mistrovství Evropy v Dublinu. Torma znovu vyhrál a vracel se domů s bronzovou medailí a zajištěným místem ve výpravě na olympijské hry 1948.
*
Olympijské soutěže boxerů v Londýně začínaly až po skončení plaveckých závodů. Ring byl zavěšený nad středem bazénu, s čímž se boxeři dosud nikde nesetkali, ale Torma se nijak nezatěžoval úvahami, jestli je to prostředí pro box vhodné nebo není. V prvním kole ho čekal Maďar Bene. Znal ho dobře z Budapešti, několikrát s ním boxoval, Bene nikdy neměl veliké šance. V Londýně to nebylo jinak. Maďara příliš svazoval velký respekt, a tak Torma vyhrál, aniž musel vynaložit moc sil.
Když se šel do šatny převlékat na druhé kolo, jeho soupeř, Kanaďan Blackburn se tam už rozcvičoval. Torma mu podával ruku, ale on se jen ušklíbl a naznačil mu, že až v ringu. Naštvalo ho to. Takové frajírky, kterým soupeř nestojí za podání ruky, nesnášel.
„V ringu už na podávání rukou nebudeš mít čas,“ slíbil mu a pak to taky splnil. Od začátku prvního kola po něm šel tvrdě. Nikdy nestál o to někoho zmydlit, co se do něj vešlo, říkali mu Rytíř kožených rukavic, nebyl zabiják, vyhrával rychlostí, technikou, tím, že se nenechal trefit, ale Blackburnovi chtěl dát za vyučenou. Dvanáctkrát ho poslal na zem! Při jednom direktu však pocítil ostrou bolest v palci levé ruky. Bylo mu jasné, co se stalo. Zase prasklá kůstka. Tyhle bolesti ho ringem provázely jako stín. Na sílu v pažích měl moc tenká zápěstí. Během své kariéry měl pětačtyřicetkrát zlomený prst nebo jinou kůstku! Blackburnovi dal tedy pořádnou lekci od šampióna, ale prst na levé ruce hrozivě otékal.
Před třetím kolem, v němž proti němu nastupoval Španěl Diaz, dostal injekci na zmírnění bolesti. A Diaz mu žádnou nepřidělal. Znali se z dvaačtyřicátého roku, kdy byl Torma ve Španělsku s týmem Maďarska. Diaz tehdy boxoval „mušku“, v Londýně ho postavili poprvé do velteru a on si proti Tormovi nevěřil. Torma vyhrál pro absolutní převahu.
Do dne, kdy se rozhodovalo o medailích, se pověrčivým nechtělo vstávat. Byl pátek a ještě k tomu třináctého. Dopoledne byly na pořadu semifinálové zápasy, odpoledne finálové. Torma pověrčivý nebyl. Semifinálového soupeře Itala d´Ottaviu porazil na body. Čekání na svůj životní duel strávil s našimi novináři. Vyčetl jim, že o boxu moc málo píší.
„Když vyhraješ, tak uvidíš, jak se o něm bude psát,“ řekli mu, a s tím šel do šatny, aby se připravil na své největší finále. Černý Američan Horace Herring, dvacetiletý námořník, tam už v plášti poskakoval jako na gumičkách. Měl zachránit čest amerických mlátiček, jako jediný z nich se dostal až do finále.
Torma se pomalu převlékal do tepláků, díval se na divoce stínícího Američana a říkal si, že vlastně všechno dopadlo, jak si přál. Když psal po prvním kole domů manželce, zmínil se, že ze všech borců v jeho váze je asi nejlepší černý námořník Herring, a proto by bylo nejlepší potkat se s ním až ve finále. V tom přání nebyly žádné obavy, jen uznalé ocenění Američanových kvalit. Obavy v něm nevzbudilo ani to zastrašovací stínování, ani okázale rozevlátý plášť, jaký v té době naši boxeři neznali.
„Měl by sis to poskakování nechat nahoru do ringu,“ poradil mu polohlasem česky a Herring se usmál a odpověděl na to něco, čemu zase nerozuměl Torma.
První dvě kola Torma perfektně uhýbal, šetřil zraněnou levačku a Herring marně hledal recept, jak soupeře vyřadit. Ve třetím kole, když se zdálo, že černý Američan trochu získává převahu, nastala rázem ona rozhodující chvíle. Herring šel za ranou příliš slepě, na okamžik se odkryl a to Tormovi stačilo. Tvrdý pravý hák na bradu poslal amerického boxera na zem. Když vstal, byl konec zápasu. A pak už jen ringový rozhodčí Španěl Casanova (haha) zvedl ruku našeho reprezentanta. První zlatá medaile z olympijského ringu pro Československo!
Boxoval sedmatřicet let. Kolem tisíce zápasů. Třináctkrát byl mistrem Maďarska, desetkrát Československa. U nás nikdy s nikým neprohrál, i když nastupoval v polotěžké i těžké váze. Reprezentoval na třech olympiádách. V Helsinkách své londýnské zlato neobhájil. Ve třetím kole to schytal od pozdějšího vítěze Poláka Zikmunda Chychly na body. Cítil to jako křivdu, byl přesvědčený, že ho tam hlavní rozhodčí – taky Polák – podtrhl. O čtyři roky později v Melbournu nastupoval na střední váze. V prvním kole ho čekal Australan. Nebyl to žádný zvláštní boxer a přece mu nešťastnou náhodou cestu vzhůru přeťal tak, že Torma vypadl. Při jednom prudkém zásahu na žaludek se Australan sklonil tak rychle, že narazil Tormovi hlavou na oko. Torma zápas sice vyhrál, ale pak mu oko nepříjemně nateklo. S tím zraněním stál ve druhém kole proti Chilanu Tapiovi, který ho na neštěstí zasáhl do oka nešetrnou petardou. Otok se zvětšil, Torma na oko přestal vidět a to byl konec nadějí.
„Já se boxem bavil. Uhýbal jsem a jen sem tam uhodil. Málokdy jsem vyhrál K.O. To mě nikdy nelákalo. Nechodil jsem do ringu mlátit lidi. O to by taky v boxu ani jít nemělo.“
Říkali mu Rytíř kožených rukavic…
Mně je líto letošní velké ztráty u Sylvestera Stalloneho (* 6.7.1946), Rocky V, kdy přišel dost nešťastnou náhodou v červenci o život jeho nejstarší syn, sice jen hráli film z boxerského prostředí, ale uměli žít pro zápas filozofii, kterou razil náš skvělý sportovec Julius Torma. Tak jen ke konci přidáme klenot The 7A3 z filmu Rocky V.
The 7A3 featuring Frank P. Stallone (* 30.7.1950): „Take You Back (Home Sweet Home)“
[Frank Stallone]
Take you back
Do do do do
Take you baaaack
Take you back
Do do do do
Take you baaaack
(Aaaah... ya!)
[Bret E.B. (& Sean E.B.)]
(From the streets) cometh a man
(A fighter) doin the best that I can
(To survive) yes, and it's survival of the fittest
Strive for what is mine, the Lord is my witness
Many believe in what they see
(And I wonder) what do they see in me
For a man, he must walk alone
(To grow) and to bring his knowledge home
School of hard knocks is my alma mater
Lady Luck, you know that I got her
Fame and fortune never a concern
(I got mine) so to home I return
(Aaaah... ya!)
[Frank Stallone]
Take you back
Do do do do
Take you baaaack
I'm gonna go to home sweet home
Take you back
Do do do do
Take you baaaack
Take me to home sweet home
Take you back
Do do do do
Take you baaaack
I wanna gooooooo
Take you back
Do do do do
Take you baaaack
Take me home
[Sean E.B. (& Bret E.B.)]
Touched many lives and seen many faces
Stood my ground in many different places
Mingled with the rich, a product of the poor
(Poor) in cash flow, and nothing more
(Pride) I'm proud of where I come from
(Friends) sometimes I thought I had none
Life is funny, it throws many curves
(Confusion) it gets on my nerves
Never thought about the pains and the tears
All I heard was the chants and cheers
You're a champ, now what you gonna do
(When it's true) you don't believe in you
(Aaaah... ya!)
[Frank Stallone]
Take you back
Do do do do
Take you baaaack
...home sweet home
Take you back
Do do do do
Take you baaaack
Take me hooooooooome
Home again
Take me hooooooooome
[Sean E.B. (& Bret E.B.)]
(A challenge) my nature is to meet it
If I quit, then the purpose is defeated
A gamble (you see I gotta take the chance
Or in the mirror at myself I cannot glance)
Never run and hide, gotta take a stand
(Or feel like a coward and I'll doubt the man
In myself) with that I cannot live
They takin all I have to give
Destined (for what I know
Search for answers, so in my soul I roll
In the beginning) everything was good
Age and wisdom (says I return to the hood)
[Frank Stallone]
Take you back
Do do do do
Take you baaaack
I'm gonna go to home sweet home
Take you back
Do do do do
Take you baaaack
So take me back to where I belong
Take you back
Do do do do
Take you baaaack
I wanna go home sweet home
Take you back
Do do do do
Take you baaaack
Ho-ho-home-home-hoooooooome
I wanna go hoooome
Hoooome sweet home
I wanna go
I wanna go
I wanna go
I wanna go home
Take me
Take me
Take me hooooooome
Take you back
...I wanna go home
Take you back
I wanna go home
Take you back
Do do do do
I got to go
I wanna go
I wanna be there where you are
I search my hoooooome
I wanna go hooooome
Over there...
Peace, love, happiness
Hoooome
I wanna go hoooooooome
I wanna go hoooooooome
I wanna go
I wanna go
I wanna go
I wanna go
I wanna go
Ho-ho-ho-ho-ho
Ho-ho-ho
Take me hoooooooome
| 
