Ta slza se dlouho křečovitě držela v koutku oka. Pak se ale rozeběhla po tváři, proklouzla kolem nosu a na chvilenku se zarazila na horním rtu, než se odvážila a skočila do propasti pod sebou. Neletěla dlouho. Po chvíli se pod ní objevila rozlehlá zelená pláň. Tehdy se kolem nosu nesměle protáhla slza druhá. Ještě než dorazila na okraj propasti, první slza dopadla. Ani nepípla a rozplynula se v té nekonečné zeleni. Kolem druhé strany nosu se prořítila další. Už třetí! Něco se muselo stát. Třetí dostihla druhou na okraji propasti, bez vyčkávání skočila a strhla ssebou i druhou. A už byla na cestě čtvrtá a patá. Zpomalily na tvářích a to neměly dělat. Tehdy se probudil odvěký nepřítel, zabiják slz. Nejdřív pátá! Rozetřená hřbetem nelítostné ruky se bezhlesně odpařila. To čtvrtou vyděsilo a vyrazila vpřed. Ale stalo se něco nečekaného. Minula ret! Jen se lehce zachytila koutku a pak ji neviditelná síla strhla a ona se řítila dál. Přesto dorazila na okraj propasti. Oddechla si a po krátkém zaváhání se odlepila a vrhla se dolů. Taková záplava slz. Něco se muselo stát! Kdyby tehdy někdo vyběhl na vrcholek nosu, cestou by možná potkal sedmou nebo už by jen zahlédl, jak se odvážně odráží ze špičky nosu. Mohl by se ale také podívat do očí, odkud všechny ty slzy vyskočily. Oči vlhké, tetelící se strachem. Kdyby se pak podíval, kam se ty oči dívají, zahlédl by jiný pár očí. Oči lhostejné, vybledlá modř utopená v nažloutlém bělmu.
-Když já už...
Splynulo ze rtů, na kterých se zrovna bojácně třásla devátá.
-Nekecej a koukej dělat !
Hlas odkudsi z dálky. Zlověstný a nekompromisní. Snad patřil k tomu lhostejnému páru očí.
-...
-A nebul, nemáš proč!
-Když ono už to nejde...
-Nediskutuj !
Po obou stranách nosu se kvapem prokoulela desátá a jedenáctá.
-...
A vzlyk ! A to se nemělo stát.
-Tak ty toho nenecháš ! Tumáš, ať máš proč !
Kdyby tehdy někdo stál na vrcholku nosu, určitě by spadnul do té propasti. Možná by se také rozpynul v nekonečné zeleni. Možná by se ale zachytil okraje lžíce, kterou by vzápětí pohltila ústa, ze kterých splynul onen osudný vzlyk a on by se řítil dolů černým tunelem hnán a tlačen hltem studené hrachové polévky. |