|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
podzim se válí všude kolem, kam se jen podívám, a rozhazuje si listí, jako by ani to listí nemělo nikdy dojít. kaštany, ořechy, lípy a javory... jenom ty duby se zatvrdily. asi proto je jich po málu.
kam se podívám, samý list! jen tak zbůhdarma pohozenej a tak krásně vyvedenej. duše umělce aby zaplakala. a moderní metař s obráceným vysavačem je hnán do boje s podzimem. všichni víme, že nemůže, nesmí vyhrát, ale živit rodinu musí a kariéru pornoherce už propás. a do toho podzimní škodolibý déšť a pohroma ucpaných kanálů je tady. vlády zasedají a podzim neřeší. proč? a o co je lepší takový podzim než člověk? a dost možná, že se to ten chudinka naučil právě od něj. to plýtvání s vodou a zemí a nakonec i těch lidí jsou přeci mraky, tak proč se vzrušovat. vyrábějí se pořád víc a víc, jako by se ani šetřit s nima nemělo. já bych tedy s lidma poskrovnu. a sám taky jdu příkladem. a přitvrdil bych, nemáš dost listí, nebudeš mít ani dětí...
toulám se ranním podzimem a nezlobím se na něj. a na smíchově si jdu oči vyočit, jak se před sto roky architekt jeden pomstil ženám, a nejspíš asi ne bez příčiny. dnes se tato profese, toto řemeslo učí mstít se všem lidem bez rozdílu pohlaví, národnosti a rasy... (netuším, co je to rasa, ale píše se to tak). a ten předstoletej architekt měl asi pěknou pifku na svou ženu, nebo cizí a ženy vůbec, když dvě hezky stavěné nechal vtlačit (sám by to jen stěží zvládl) do dvou opravdu malinkatých výklenků nad vchodem. a ty dobře stavěné dámy (jak jinak) podepírají průčelí domu pěkně nahrbené. no bylo mi jich líto. a ještě víc, když jsem na rohu téhož domu spatřil dva chlapy, jak si v klidu stojí narovnaní, snad aby se pošklebovali těm dvěma. a hned další dům pokorného tvůrce rodinného štěstí postavil nad roh ulice vznešenou to dámu, která jen tak lehounce jednou rukou podpírá balkón, a ještě se dokáže tvářit mysticky.
no, to jsou mi věci, a jak pak se potom mám zlobit na ten krásnej podzimní říjen?
|
|
|
