stojím sama pod korunami stromů,

omámená pachem hlíny 

všemu unikám..

mizím ve vlídném oparu,

ztrácím se

a nechci jít ještě domů.

Stojím v barvách spadaného listí

v černi mokrých kmenů

v tlumeném šustotu kopýtek..

V nekonečné šedi nebes

stojím..

a duše se mi čistí.

Nasávám všemi smysly jako zvíře..

mám netopýří uši, orlí zrak.

Znovu jen tak..tiše 

stojím pod korunami stromů,

stojím za večerního šera..

Jsem tu jen tak...

jen tak.....chvíli

a nepůjdu ještě domů..

Stojím tu..jako včera.