šach černou dámou UMÍRÁME
( někteří jako mladí )
jsou chvilky
kdy se prostě poezie hodí
ať už prší
sněží
nebo je vedro k padnutí
něco rozkvétá
někdo žije
a
někdo umírá
plány se nekříží
a kříže reznou
nebo se rozpadají stářím
na tom, ale ani moc
nezáleží
zatím jsem CÍTIL zemřít
jen dva lidi
ostatní Jména jsem jen četl nebo je slyšel zády k televizi
a nestála mi ani za
otočení
smrt je natolik nudná přirozená
a normální
že není ani trnem v oku ani zdlouhavou monologickou vsuvkou
do každodenní rutiny
pultových prodejů
vzácně se jednou potkáme
na svatbách v bílé
na pohřebech v černé
mezitím žijeme šedivé životy
a králem či dámou
skáčeme po šachovnici
než nám dají mat
tím posledním
tahem
osudného že brání
o život
velmistrů je málo,
těch co si pamatují všechny partie
a co se dostali jen tak tak k šachu
„dostanu Tě v sedmi tazích“
řekla
a do neděle
bylo fakt
nebezpečný
chodit v ulicích ...
|