samozřejmě tě přejde nálada když ti kručí v břiše na jinou a sladké se zdá náhle kyselé křivíš z toho vzteky obličej ruce obskakují tělo - jen tak ze zvyku rty, které dřív braly dech ho vrací (po částech) - splácí dluh
nejsi schopen se odtrhnout všechno jde mimo tebe (už) jediné co je (stejné) vůně hltáš ji čekáš, až budeš moci říct: "Dost už!" a zlom mi konečně srdce
nenatrhávej ho čistý řez se hojí rychleji dobřej mi možnost odejít s kapkou cti nenucenosti chtěli jsme to oba - a ne jen ty
jediné, co mě mate jsou smyčky, které mi obtáčí krk svou náhlou jednoduchostí berou mi dech každou tváří kterou mi osud posílá nebo, že by to byla jen náhoda?
ne, na náhodu už nevěřím znám všechny okolnosti s létáním, práskáním dveří pádem do propastí z kterých se těžko sápu
teď a zas a znova ti nabízím žvejku a doufám, že tě k sobě přilepím (na chvilku)
ulepenou vášnivostí
|