Čekání
Nikdo nedokáže pochopit, kolik času věnoval přípravám na dnešní schůzku. Všechno musí být dokonalé, jinak si možná až do konce svého života bude vyčítat, že promarnil velkou šanci. Sám jí sice ještě neviděl, ale podle toho, co tvrdili jeho přátelé, byla skutečně výjimečná. Nebýt jejich podpory, asi by v sobě těžko nacházel dostatek odvahy, ale nyní již nemohl vzít své slovo zpět. Něco takového by si nikdy neodpustil.
Nervózně přecházel ze strany na stranu a netrpělivě očekával její příchod. Kdyby jí přálo štěstí, mohla by to dotáhnout hodně vysoko. I tato představa v něm probouzela zvědavost. Snad již nebude trvat dlouho a konečně se setkají. Celou noc nebyl schopen zamhouřit oka a přemýšlel o ní. Tak moc mu záleželo na tom, aby vše proběhlo bez nejmenších komplikací.
Běžně by se asi pro uklidnění napil červeného vína, ale dnes to bylo jinak. Svlažil své rty studenou vodou a vzápětí odložil nepotřebný pohár zpět na stůl. Ostatní jeho počínání pozorně sledovali, což mu na klidu nijak nepřidávalo.
Konečně se otevřely dveře a pomalým krokem vstupovala dovnitř. Vyzařovala z ní elegance a sebejistota. Sedící společnost tiše přihlížela, jak neomylně míří k jeho stolu. Nijak nedbala zvídavých pohledů a odhodlaně se usadila na své místo. Nesmělý pohled vystřídal krátký úsměv a lehké kývnutí hlavou na znamení pozdravu
S něčím podobným nepočítal. Přátelé měli pravdu, když tvrdili, že na ni těžko dokáže zapomenout. Neobratně jí nabídl něco malého k zakousnutí, ale s poděkováním odmítla.
Mlčky seděli naproti sobě. Nikdo z nich nechtěl přerušit ticho, které je v této chvíli nerozlučně spojovalo. Až po chvíli sebral dostatek odvahy, aby jí požádal o doprovod. S obřadnou úctou jí odváděl stranou a rukou ukázal na čestné místo, které pro ní měl připraveno.
V té chvíli ještě netušil, že bude potřebovat tři rány k úspěšnému setnutí Marie Stuartovny a když pak ukáže její hlavu přihlížejícím šlechticům, zůstane mu v rukou pouze zakrvácená paruka a cenná trofej bude nezbedně poskakovat po zemi.
|