Hledal jsem lásku svou, ale žádná neměla povahu mou. A ve svých očích správný odraz, tak jsem si namaloval její obraz.
Vzal jsem plátno, barvy, štětec, a že nejsem žádný světec, a žhavý lásky díla jsem byl, namaloval jsem ji jak ji pán Bůh stvořil.
Život se dopředu stále hnal, já se nad nahotinkou červenal. Domaloval jsem ji oděv i pár vrásek, stále byla pro mě jediná z krásek.
Jak mě ubývaly síly a bělely vlasy, i jí jsem štětcem ubral z krásy. Už tu není dívka mladičká, po letech tu visí babička.
A měl jsem jí rád stále dál, až do chvíle co si mě Bůh vzal. Za věrnost a že jsem ji měl rád, obraz z vděčnosti a lásky spad.
|