Uchopil něžně do dlaní

to spadlé ptáče

přiblížil nos

až k peří na hlavičce

heboučké hlaďoučké

stvoření

chvělo se

zimou zkřehlostí

strachem z doby

z lidí okolo sebe

to když přítel chybí

a blátivá je zem

na kterou spadne

promrzlo

upadlo snad tisíckrát

a teď...

leží mu v dlani

oddané oddechující

a trpělivě vyčkává

na další

nepoznané